Bronzová medaile z MS v lukostřelbě pro českého reprezentanta

14. 11. 2013 David Drahonínský (www.daviddrahoninsky.cz)

Mistrovství světa v lukostřelbě očima Davida Drahonínského

Zdravím Všechny moje fanoušky a především fanynky. Včera jsem se vrátil z Bangkoku, kde jsem se účastnil Mistrovství světa v lukostřelbě v thajském Bangkoku. Celých 10 dní, které jsem tam strávil, bylo nádherné počasí a teploty na stadionu se pohybovaly mezi 40-50 stupni, každopádně pro MS jsou tyto teploty ničivé. Jelikož moje termoregulace byla při úrazu zlikvidována, tak jsem si vysloveně užil thajské peklo. Přiletěli jsme 29. 10. ve 20h thajského času a měli jsme za sebou 14h cesty. Po dvou hodinách jsme se dorazili na hotel a ubytovali se v klimatizovaných pokojích, které nebyly úplně bezbariérové, ale s dopomocí mého asistenta, kterého opět dělal můj tatínek, jsem vše zvládl. Další den jsme v poledne vyrazili na tréninkovou střelnici, kde už ostatní výpravy od rána trénovaly. Trénink byl rozdělen na tři skupiny, tak abychom si zatrénovali všichni, jelikož na MS přijelo přes 200 závodníku z celého světa. Vydržel jsem trénovat necelou hodinu, a pak jsem to vzdal, jelikož teplo ve spojení s únavou z cestování a časovým posunem bylo pro mě nesnesitelné a po strávení několika minut v umyvadle na bezbariérových toaletách jsem se rozhodl, že trénink ukončím a budu pokračovat další den. Po návratu jsem doplnil energii na večeři a šel spát na klimatizovaný pokoj. Další den ve čtvrtek jsme šli opět na trénink, to už jsem vydržel na slunci trénovat dvě hodiny v kuse, ale bylo to opravdu peklo. Nic takového jsem nikdy nezažil. Každopádně únava z cestování se ztratila a časový posun a aklimatizace se pomalinku vyrovnávaly. S tréninkem jsem byl spokojený a v pátek nás měl čekat již oficiální trénink na závodní střelnici, během kterého jsme měli absolvovat i kontrolu nářadí. Páteční oficiální trénink proběhl na stadiónu. Změna počasí nepřišla a vše bylo jako předchozí dny, akorát v betonovém kolosu se teplota zdála ještě vyšší. Každopádně trénink i kontrola vybavení proběhla v pořádku a závody mohly začít. V sobotu mě odpoledne čekala kvalifikace. Trénink a 72 šípů mělo rozhodnout o tom, kdo bude do pavoukem nasazen z jaké pozice. Můj výkon stačil na 5. místo, a tak jsem měl v pavouku postupně narazit na 12, 4 a 1. S nástřelem během kvalifikace jsem nebyl úplně spokojen, protože vím, že mám na víc, ale v teplotních podmínkách, které během kvalifikace panovaly jsem byl s pátým místem maximálně spokojený. Další dva dny jsem měl volno. Následující den jsem odpočíval a den před kvalifikací jsem byl lehce potrénovat na tréninkové střelnici, abych zapracoval na několika chybách, které jsem udělal během kvalifikace. V úterý jsem měl nastoupit proti Petrovi Kinikovi ze Slovenska, který v roce 2009 získal titul mistra světa a to byl na úvod rozhodně těžký soupeř. Povedlo se mi střelit svůj standard a zvítězil jsem v souboji na 25šípů o 9bodů. V dalším kole na mě čekal bronzový medailista a ostřílený borec z naší kategorie Marphy Norbert z Kanady. I v tomto souboji jsem dokázal udržet svoji rutinu a poprat se s vedrem. Úvodní tři šípy jsem poslal bez ztráty bodu a následně jsem svůj náskok navyšoval. Na závěru jsem i přes pokaženou poslední sadu zvítězil rozdílem jediného bodu, a tak jsem postoupil mezi první 4. Nyní mě čekalo semifinále proti Jeffovi Fabrymu z USA, který mě porazil loni v londýnském finále. Tou dobou jsem byl již přes dvě hodiny na slunci a musím přiznat, že jsem toho měl plné kecky. Bohužel jsem v tomto souboji tahal za kratší konec. Jeff zaslouženě zvítězil a mě čekalo následné utkání o třetí místo. Několik minut strávených ve stínu mě naštěstí stačilo k tomu, abych se vzpamatoval a trochu si odpočinul od slunce. Věděl jsem, že proti Johnovi Cavanovi z Anglie, si musím udržet svoji lukostřeleckou rutinu a koncentraci, naštěstí jsem to zvládl a každou trojicí šípů jsem získával potřebné bodíky. Na závěr jsem měl na své tabuli náskok 12 bodů a bronz putoval do ČR.

Za bronzovou medaili v takových podmínkách jsem moc rád. Chtěl bych poděkovat všem mým sponzorům, přátelům a rodině za podporu. Za rok mě čeká ME ve Švýcarsku, takže není čas na odpočívání a musí se jít makat, abych se popral o první možnost získat místo na paralympiádu do Ria.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace