Deník "průměrného" kajakáře

Petr Čivrný o sezóně 2013

Leden

Tak nějak nevtíravě začala sezóna pár dní po Novém roce. Najednou začalo pršet na pomezí Jizerek a Krkonoš. Pár hodin na to už stojíme s partičkou kamarádů na břehu Kamienne, kde je vody spíše víc než míň. Pár dní na to už zase mrzne a nezbývá než čekat na další šanci. Mezitím rampouchy na helmě při ranních cestách od trojského kanálu k nově budovanému mostu jsou asi tak jedinou “radostí” kajakáře žijícího v Čechách.

Duben

Duben je letos ve znamení Korsiky. Kolují zvěsti, že sněhová nadílka na ostrově byla víc než dobrá a tak se těším na korsické říčky plné vodopádů a jiných radostí. Během 10 dní nenarazíme na suché koryto a celkem se i vybojíme. Za zmínku stojí téměř každý den a každá řeka.

Codi a její standardní úsek je považován za akvapark světové úrovně. To znamená spousta skluzavek, vodopádů a strmých peřejí, kterými řeka vyklesá na 4 kilometrech o víc než 300 výškových metrů.

Všichni jsme celkem motivovaní na průzkum neznámého úseku a tak zkoušíme nasednout ještě o pár kilometrů výš. Skončí to lehce expediční vložkou v nepřístupné soutěsce, kde tak tak zastavujeme nad kameny a stromy zapadaným skokem.

Po necelých dvou hodinách se dostáváme na začátek standardního úseku, kde teprve začíná legrace. Zbytek dne je jedna velká zábava.

Květen

Chvíli po Korsice opět balím svých pět švestek a vyrážím směr severní Itálie a jižní Švýcarsko, proslulá oblast Ticino/Piedmont. Předzvěstí jsou povodně, což není úplně ideální na malé potoky a říčky, kde člověk opravdu nechce moc vody. Nakonec lehce brzdíme naši cestu a ještě sjedeme Brandenberger Ache v Rakousku. Ve Švýcarsku nás přivítá slunce a teplo, jak to tak bývá, je to téměř poslední okamžik, kdy slunce vidíme. Od pádlování nás to ale neodradí, přestože převlékání do mokrého při 5-10 stupních není nic veselého. Jako první švýcarskou řeku jedeme Calancascu, která je vždy suchá. Tentokrát by mohla mít i trošku nižší stav. Další den se rozhodujeme pro Osolu, což je super řeka s jedním malým háčkem. Jde se tam pěšky. Po výšlapu opět zjišťujeme, že vody je letos opravdu dost.

Trošku nás znervózní úvodní 8 metrový vodopád, který všichni nakonec v pohodě seskáčeme.

Dny pomalu běží a my se potkáváme s partou našich kamarádů na další řece. Cannobino je legendou. Jedna z nejdepresivnějších a nejnepřístupnějších řek, nelezitelné stěny soutěsky s výškou přes 100 metrů, kde občas není vidět nebe a k tomu už zbývá „jen“ řeka, která nepatři mezi ty úplně jednoduché. Hned v první peřeji se jeden z nás nepříjemně zaklíní, což úplně neposílí morál celé skupinky. Po dalších 100m následuje celkem komplikovaný vodopád, který nás všechny potrápí.

Trošku mi v hlavě zní věta z hodně starého článku „Pokud vstupní vodopád nesjedete bez problému, raději ihned řeku opusťte“.Samozřejmě to bylo myšleno asi za polovičního vodního stavu, než máme. Sluníčko svítí a tak pomalu vyrážíme dál soutěskou. Nakonec to bylo super. Spousta úžasných peřejí a adrenalinu s partou kamarádů. Zbytek celé akce probíhá v podobném duchu, akorát TO počasí.

Červen

Neuběhne ani měsíc a jsem opět na cestě to Piedmontu, kdy čekání zpestřily výlety po českých řekách. Tentokrát je cílem oblast Aosta, kam už jsem se dlouho chtěl vypravit. No, nebudu lhát. Je to tam super. Po cestě z Aosty se ještě stavíme v údolí Val Sesia, kde je to blízko na Eguu a Sermenzu, které nikdy nezklamou.

Červenec

V červenci mě čeká milá „povinnost“ a tak mě rozlučka se svobodou zastihne na cestě do Norska. Překvapivě cesta, která se normálně celkem vleče, tentokrát byla urychlena řadou přípitků a výkřiků. Ráno nás zastihne v Telemarku, samozvané norské kalifornií. Tak si užíváme super řeky, jako jsou Goyst, Mar, Ausbygdai a Skogsa.

Všechny jsou pěkně z kopce, plné komplikovaných peřejí, skluzavek a vodopádů. Po pár dnech se přesouváme do další mekky outdoorových sportů a tou je malé městečko Voss. Dvakrát sjíždíme nechvalně známý Money drop, úsek Lake to Lake, který je spíš vyšší než delší.

U vodopádu Nosebreaker na Raundalselvi už nám pomalu dochází baterky a tak ho protentokrát vynecháme a trapně se utěšujeme tím, že jsme stejně měli minimálně 2x víc vody než je doporučeno. Pravdu si všichni můžou domýšlet. A tak se pokoušíme ještě sjet obtížný úsek spodní Myrkdalselvi za velmi vysoké vody.

Řeka nám ukáže, kdo je tady pánem a tak to budeme muset dojet někdy příště. Během pár chvil už opět mířím z Norska do domů, ale vím, že za pár týdnů budu zpět. Mám to štěstí, že má manželka si jako jeden z cílů svatební cesty vybrala norské Lofoty.

Srpen

Přijde mi to trošku jako Deja Vu, opět trajekt, opět Švédsko, hranice s Norskem a dál na sever. Po cestě na Lofoty a zpět přes Narvik se vracíme do oblasti řeky Sjoa a blízkosti národního parku Rondane. Po pár hodinách se potkávám s partou českých kamarádů a v nechutném dešti nasedáme na skoro suchou Store Ulu. Říčka je známá závodem a taky řadou velkých vodopádů. Speciálně jeden jsem měl v hlavě, moc se nejezdí a je daleko za hranicí mojí komfortní zóny. Trošku paradoxně se jmenuje Nevěstin závoj a má něco málo přes dvacet metrů. Přes nízký stav a po velkém vnitřním boji Něvěstin závoj společně s Lukášem Reichem úspěšně sjíždíme a já si plním další ze svých snů.

Zbytek řeky sjíždíme na vlně adrenalinu a radosti. Tím moje pádlování ani zdaleka nekončí, ale už je to spíš ve volnějším duchu. Společně s Honzou „Porňasem“ Kučerou sjíždíme Bovru, Skjoli, Ostri, Jolstru a pár úseků na Sjoe. Trochu mi přijde, že ten čas plyne nějak divně a zbytečně rychle.

Zaří

Návrat do reality je jako srážka s blbcem. V práci první den vůbec netuším, kde jsem a ani co tam dělám. Naštěstí se nade mnou někdo smiluje a pošle 35 milimetrů srážek do Jizerek, což navádí k jediné věci – posunout návrat do reality o jeden den dál.

Zbytek roku už probíhá celkem fádně, ale zrovna teď to vypadá, že po úspěšném pádlování 10. Prosince možná poteče i zítra na 4. adventní víkend. Jdu si držet palce a Vám přeju pěkné prožití vánočních svátků a v Novém roce každému co si nejvíc přeje, třeba hodně vody, suché skály a hromady sněhu.

Za super fotky děkuji Kubovi Suchému, Dagmaře Zemanové a Štěpánce Roudné

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Povolit vše
Vlastní

Vlastní nastavení cookies