Dračí let stěnou Les Droites

Neuvěřitelně poutavý příběh o Bačově a Stračesově bitvě s draky při prvovýstupu SV stěnou na Les Droites. Novou cestu pojmenovali "Le vol du dragon" (1200m, klasifikace M7+/A2) + Slideshow na konci článku

Zvon v údolí bil na poplach

a lidem zbělil tváře strach,

když dračí spár hůř než žár

jim pohřbil město v sutinách.

Dýmala hora pod lunou

v tu chvíli nás osudnou,

každý se hnal, než drak ho sklál

pod svými drápy, pod lunou.

Dřív nežli vzejde slunce svit,

přes chmurný, mlžný horský štít

jdem do hlubin, kde vládne stín,

mu harfy své i zlato vzít!

(Hobbit, Far over the misty mountains cold, J.R.Tolkien)

Severní stěnu Les Droites jsem dosud při svých výpravách do Chamonix míjel. Připadala mi nezajímavá, fádní, možná až příliš profláklá. Chyběla jí nedostupnost Grand pilier d'Angle a svou velikostí pokulhávala za Grandes Jorasses. Schovaná za srázy Aig. Verte se stydlivě krčila před mým nezájmem. Jiné možná přitahovala, vždyť nese stopy slavných jmen jako jsou Tournier, Lagarde, Messner, Jasper mezi jinými. Mou pozornost k Les Droites přitáhlo až vyprávění Jamie Andrewa, který se svým druhem Jamie Fisherem bojovali na jejím vrcholu několik dní o život. Jeden Jamie tam nechal ruce a nohy. Druhý Jamie svůj život. Ale ten který se vrátil nezanevřel. Jeho život naplnily další výzvy, které mu dávají smysl. Slyšet Jamieho vyprávět jeho příběh dá člověku velkou sílu. Je obrovskou výzvou sdělit ostatním to, co zažívá v horách. Obdivuji ty, kterým se to daří. Ne pro jejich lezecké výkony, charakter či činy, ale pro schopnost vzbudit v ostatních vzpomínky na jejich vlastní příběhy a chuť psát příběhy další. No, a mojí výzvou je teď popsat vám jiný příběh. Příběh draka.

11.3.2014, někdy v noci Prudce jsem sebou škubnul. Něco chladného se dotklo mojí tváře. Snažím se pohnout, ale nemohu. Chci utíkat, ale nejde to. Jako by mi někdo spoutal nohy. Chci křičet, ale vyschlé hrdlo nevydá ani hlásek. Oči mám otevřené, ale nic nevidím, všude je černo černá tma. Hlava mne bolí a mysl se pomalu rozjasňuje. Jsem v pytli. Svázaný, nehybný, opuštěný. Připravený na něco strašného. A pak, najednou. Najednou mi to dochází. Jsem ve spacím pytli. Bolavýma rukama pomalu uvolním otvor a do tváře se mi zařízne mrazivý vítr.

-Sbaleno před odjezdem - bude to stačit-

Světlo. Vše kolem je zahaleno ve stříbrném svitu měsíce. Svítí tak mocně, že je vidět téměř jako ve dne. Rozhlédnu se kolem sebe. Nade mnou, jak perly náhrdelníku zimní královny, visí zavěšeny všechny naše věci. Karabiny, skoby, friendy, sada čoků, abalaků. Jsou nacvakané hala-bala. Večer nebyl čas a síla vše urovnat. Kouknu na hodinky. Spal jsem jen asi hodinu a půl.

-Kličkování mezi seraky na ledovci Argentiere-

-Dobré ráno v třetí délce-

Chce se mi děsně čůrat, ale visím napůl zavěšený v sedáku, omotaný spacím pytlem. Naštěstí kousek ode mne visí čurací láhev. Opatrně ji sundám, nasadím, naplním a ještě opatrněji vyleju někam do prázdnoty pod námi. Sedíme na malé poličce asi sedm set metrů nad zemí. Sedm set metrů skály, ledu a vzduchu pod nohama. Tohle je čtvrtý bivak, když počítáme i ten na nástupu.

-Občas trochu pijeme-

Bolí mě hlava. Včera jsme málo pili. Ale spíš je to tím, že jsme se do téhle stěny pustili rovnou z tepla kanceláře. Z tří set metrů do tří tisíc metrů. Ale tak je to každý rok. Mám jen dva výjezdy ročně, víc rodina a práce nedovolí. Rodina. Jak je to dlouho, co mi moje tři děti daly pusu na dobrou noc? Vždycky chtějí jet se mnou. „Táto, příště nás musíš vzít s sebou.“ Příště nikam nepojedu, děti moje. Tohle je poslední bitva s drakem.

-Bača odemyká klíčový kout M6 A2-

Drak je symbolem sil, které jsou větší, než si dokážeme vůbec představit. Děsivých i krásných. Podívat se Drakovi do očí vyžaduje velkou odvahu. Ten pocit, kdy tíha těla a s ním i vzpomínek, povinností a co já vím čeho všeho, na zlomek času mizí a člověk může vnímat celý, nekonečný prostor a v něm nekonečné možnosti bytí…v tu chvíli Drak rozpíná svoje křídla a my se s ním můžeme vznést a letět a letět…zapřáhnout Draka do kočáru svých snů o nádherné budoucnosti …

-Stračena v krásné spáře za M7-

11.3.2014, dopoledne „Héj, bejku, zrůůůš. Červený fix. Žlutý v kladce.“ Pěkně nám to šlape. Tahám haulbag a koukám na převisy nad námi. Hledám nějakou slabinu. Nějakou indicii ukazující další směr výstupu. Pustí to zleva tou tenkou převislou spárou? Máme šest skob a čtyři mikrofriendy. Pokud budu muset hákovat, tak se vysoko nedostanu. Nebo máme lézt spíše vpravo, kde se stěna lomí a padá do hladkých ploten? Výše by mohl být nějaký kout. Ale spáry tímto směrem jsou o něco širší než hlava cepínu a navíc zalité ledem tak, že friendy unesou snad jen váhu expresky. Už několikrát v téhle stěně jsem se musel spolehnout na nějaký vnitřní hlas. Máme jen malou fotografii stěny, kde jsme si vyznačili možný směr výstupu. Pokaždé, když přišlo rozhodování, zda vpravo, či vlevo, něco nad námi vedlo naše kroky tím správným směrem. Každá délka mohla být poslední slepou uličkou téhle nové cesty. Za každou hranou se ale vždy objevila možnost, jak pokračovat dál i s naším drobným rackem. Stěna nás nechávala projít. Zatím.

-Stračes na konci božského traverzu-

„Bejku, zkusíme to vpravo, ta spára nevypadá věru zle. To půjde.“ Největší abalak do nejužšího místa ochrání Bejkův štand. Ale kdo sakra ochrání mne, až poletím kolem něj a budu křičet „high five!“. Pár metrů nad jištěním mne chmurné myšlenky opouští a má mysl se rozpouští mezi zrnka žuly. Cepíny na páku ve spáře. Levé rameno opřené o hranu koutku a přední hroty maček jsou na tření zapřené o největší z krystalů v plotně bez stupů. Krystaly. Ocel. Fyzika. Jak velký nápor může vydržet jeden krystal velký pár milimetrů? Koeficient tření ocel-křemík. Úhly. Výpočet. Teorie. Rovnice nevychází. Pravá noha se smekla a já cítím, jak se na mé tělo pověsily spáry gravitace. Ostré nehty se hluboko zaryly do mé kůže a její studený jazyk oblízl má záda. Pohlédl jsem do jejích ledových očí. Byla krásná, nezbytná, zničující. Najednou se vzduch prosytil sírou. Zavanul dračí dech. Mé tělo objal plamen a náhle vidím v těch nádherných očích lesknout se slzy. Její ruce se rozpustily a já dál stojím. Jeden cepín, jeden monohrot, jeden mikrokrystal. Tohle půjde.

-Hledání linie ve vrcholové části-

-Bača v žábovici za M7-

Ač měl jsem křídla, nemohl jsem létat

Ač měl jsem slzy, nemohl jsem plakat

Vše bylo skryté, pod příkrovem ledu

Který teď praská, a můj cit otvírá se světu.

(Tears of the Dragon, B.Dickinson )

7.3.2014, ráno Sedím ve své teplé kanceláři. Usrkávám horkou ranní kávu a projíždím emaily. Nekonečné diskuse se zákazníky, kteří nedokážou pochopit, že vývoj a výzkum je umění a ne práce. Delete. Několikastránkové dokumenty s hustotou vzorců větší než dokáže má neklidná mysl vstřebat. Delete. Čerstvá předpověď počasí na Chamonix zaručující tlakovou výši minimálně na pět dní. Forward Bejkovi, kopie Oťák a Mejla. Za pár hodin už Plzeň smývá v našich hrdlech prach z německé dálnice a v upocených dlaních svíráme fotku severovýchodní stěny Les Droites. Hele, Bejku, povídám mezi hlty piva parťákovi. Tady v téhle části stěny nic nevede, to se musí prozkoumat.

-Stračena překonává převisy ve vrcholové části-

Po noci krátké bez milování už naše ramena svírají batohy s výbavou na pět dní. Přesně tolik počítáme na round-trip Argentiere, Grand Montets, Les Droites, Montenvers, Chamonix, Argentiere. Prošlapáváme stopu pod stěnu, kde s odpoledním sluncem kopeme plošinku na bivak. Stěna je neskutečně přitažlivá. Připadáme si jako v ženském klíně, kde pravé stehno tvoří Tournierův a levé Mesnerův pilíř. Oťák s Mejlem se rozhodli pro českou cestu Czech Gully z r. 1977 od brněnské party P. Bednařík, S. Talla a J. Tallova, což musela být, a stále je, velmi vážná cesta. My s Bejkem ještě před setměním natahujeme uvítací délku naší nové linie. Pak první noc pod hvězdným nebem a s nádherným pocitem v srdci, jako vždy na začátku něčeho nového. Jen ten, kdo cítil dračí hlad, může pochopit. Jen ten ví, jak obtížné je hlad utišit.

11.3.2014, odpoledne Poslední rozbitou délkou se dostáváme na hřeben. V tomto bodě se spojují ta nádherná ženská stehna - Messnerův a Tournierův pilíř. Cesta k vrcholu je otevřená. Ale hřeben se ukazuje nevyzpytatelnější a zrádnější, než se zdál. Obrovské sněhové převěje, hledání cesty a co jednou délkou nastoupáme, to druhou zase slézáme. Vítr bičuje hřeben. Třetí bivak ve stěně nás nemine. Spíme v malém komínku, v polosedě na malé poličce. V noci trochu blouzním. Zítra, už zítra uvidíme slunce. Ráno opět následuje nekonečné kličkování po sněhových převějích a hledání cesty. Obcházíme hřeben několika ledovými délkami v severní stěně. Téměř sólo. Máme jen dvě vývrtky. Led je tvrdý, unavená lýtka pálí. Koho může bavit lézt hřebeny a nekonečná ledová pole? Poslední úhybný manévr a dostáváme se na vrcholový hřeben Les Droites.

-Draci na druhé straně hory-

-Během sestupu si Bača vychutnává sluníčko a výhled na Grandes Jorasse...-

Nevěřícně koukáme, jak se z druhé, jižní, sluncem zalité strany hory vyloupne Oťák s Mejlem. Ti dva přece měli být úplně někde jinde. Vypráví nám jejich příběh, jak s blouděním dolezli na Tournierův pilíř a museli slanit ještě první den. Jak potom sešli zpět dolů do Argentiere, přejeli busem do Chamonix, vylezli jižní stěnu Les Droites a na minutu přesně se společně s námi dostali na vrchol. Po čtyřech dnech se tak do nás konečně zase opírá sluníčko. Slaňujeme šest délek na ledovec, stavíme stan a užíváme si pocitu horizontální polohy. Pocitu nevázanosti, kdy jen tak občas hlavou probleskne … „proboha, vždyť já nejsem nikde cvaklej!“

-Dračí přípitek zpátky v Chamonix-

-Topo Dračího letu-

Následující ráno sestupujeme do Chamonix. Zažili jsme čtyři dny absolutní zóny ve stěně, které se ve vzpomínkách smrskly na pár hodin. Nejsem schopen teď říct, co jsme každý den dělali od rána do večera, vše proletělo tak rychle. Jako bychom byli v jiném světě. Ve světě čar a kouzel, ve světě pohádkových dobrodružství, ve světě draků, co nám bijí v srdci a říkají … „tak a co dál“?

Les Droites, SV stěna, prvovýstup „Le vol du dragon“, 1200m, M7+/A2 (jedna délka), 8.-12.3.2014, 37h, Pavel Vrtík (Bača), Jan Straka (Stračes), alpský styl bez nýtů, bivak pod stěnou, tři bivaky ve stěně, pátý bivak na sestupu.

Použité vybavení:

  • Lezli jsme na lanech od Singingrocku - jednoduchém 60m laně Icon Dry 9.3 a polovičním laně Gemini 7.9, na kterém jsme občas tahali haulbag.

  • 10 skob (2x jednička, 4xnůž, 4xdužník), sada friendů (Camalot od C3 vel.00 po C4 vel.3), sada vklíněnců a sada abalaků, 1 kladivo, 1xJumar, 2xTibloc

  • Cepíny Bandit, mačky Lucifer, šňůry na cepíny a 2 dlouhé šrouby do ledu od Singingrocku.

  • 4 krátké presky Singingrock VISION, 10 dlouhých presek složených z 60cm 8mm dyneema smyček a VISION karabin, 6x120cm 8mm dyneema smyček, 14 volných karabin, 5 zámkovek.

  • Batoh 55l BD Speed, tahačák 60l Adr design

  • 1.2kg spacáky z Climashieldu XP, 120cm karimatky EVA14mm, 1.5kg stan BD Firstlight

  • vařič a hrnec MSR Reactor s domácím závěsem, 4x250g plynu, 1l flaška s termoobalem Nalegene, strava Travellunch, tyčinky Nutrend a Pemco (5 na den na jednoho), 0.5kg ionťáku

  • Plastiky Scarpa Omega a Koflach

  • Pro tento výstup jsme k plné spokojenosti použili trenýrky od Versaceho, na nástup košilku od Gucciho a do stěny oblečení od Tilaku (Ketil, Stinger, Serak, Evolution, Femund, rukavice a palčáky).

Slideshow:

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Povolit vše
Vlastní

Vlastní nastavení cookies