Ekvádor, země každodenního deště

19. 4. 2012

Naše výprava míří tentokrát ne směr Nový Zéland, ale na druhou stranu do Jižní Ameriky, do pro nás zatím neprobádaného Ekvádoru. Jediné co o této zemi víme je, že leží přesně na rovníku a lokální řeky jsou tu zásobovany velkou vydatností srážek. Také jsme

  Hned po příletu nás překvapí nadmořská výška hlavního města Qiuta, která leží cca 2500 metrů nad mořem a samozřejmě dešť, který nás už neopusti po dalších 5 týdnů. Hned druhý den se přesouváme o sto kilometrů východněji do oblasti Quijos Valley přes nejvýše položenou asfaltovou cestu v Ekvádoru ( 4000 m.n.m.) a jde se na vodu.

Očekávali jsme nesnesitelně vysoku teplotu jak vzduchu tak vody, a předopokládali, že v Ekvádoru budeme jezdit bez suché bundy jen ve šprajdě a i tak nám bude teplo, nicméně řeka Quijos teče ve výšce okolo 1800 m.n.m. a každodenní déšť nás vrací do reality. Dlouhá suchá bunda je nerozlučný kamarád a tlusté termoprádlo na vodě se více než hodí. Každopádně vydatné deště zásobují místní řeky velmi poctivě a tak vodní stavy jsou na horní hranici a často i přes tuto hranici. Několikrát se divíme jak vypadá místní ww4 +, typická řeka zde teče mezi velkými kameny, široké koryto a relativně velký průtok mezi 50 až 100 kubíky. Prostě to někdy frčí až moc, ale je o zábavu postaráno, hlavně když člověk zlomí pádlo uprostřed težké peřeje anebo když praskne loď v kaňonu.

Po přesunu do oblast Tena odhazujeme suché bundy a jezdíme jen ve šprickách a krátkém tričku, normalní teplota přes den je nad hranicí 30 stupňů, ale každý den aspoň chvíli prší (někdy obzvlášť intenzivně). Deštný prales tu obklopuje břehy všech řek a i přesto, že někdy jedeme hlubokou soutěskou, tak liány přesahují až do řeky. Každou chvíli se ozývají prapodivné zvuky z džungle, raději si ani nepředstavuji co to může být za zvířata. Přejetá dvoumetrová krajta hned na nasedacím místě horní Jondachi jasně ukazuje, že had tu asi není žádný unikát. Jednou z perel je sjezd dolni Misauhui, která je považovaná za hlavní zdrojnici Amazonky. Řeka o průtoku kolem 250 kubiků teče odlehlou oblastí skrz super peřeje s ohromný vlnami a válci. Jako prémie je přenáška nesjízdné peřeje, zde se musí vyrazit směr džungle. Přenáška spíš testuje naše psychické limity. Hodinu se probíjíme bahnem a hustým porostem, kde nás akorát přepadá tropický deštík, který již tak velkou řeku zvedá během 15 minut o 50 kubiků. Nicméně celý tento úsek je fakt nádherný, vysedací místo je na soutoku s další řekou (Napo) a zde je již patrné, proč je tato řeka jednou s hlavních zdrojnic Amazonky. Z několik metrů široké řeky je najednou několik set metrů široká řeka a domorodci tu jezdi na úzkých motorových vorech. Uplně jiný svět. Navážeme lodě na střechu autobusu a za hodinu jsme zpět ve městě Tena.

Baňos, další horská oblast. Pro mě asi nejzajímavější oblast, jelikož tu není tak ohromné teplo jako v oblasti Tena, sice prší také každý den, ale řeky tu jsou takové více "zélandské". Velké kameny v hlubokých udolích a soutěskách, po několika peřejích vždy nějaká krátká klidná rovina. Úseky jsou dost dlouhé, takže na vodě je člověk skoro celý den. Jediný problém je, asi jako skoro všude na světě, že se tu pomalu začínají stavět vodní elektrárny a za pár let už bude voda z těchto krásných řek někde v trubkách. Snad díky vydatným deštům tu zbude voda i v přirozeném korytě. Zapsal: Honza "Lásko" Zajíc    

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace