Honza Kopka se vrací na ALASKA Iditarod Trail Invitational - před startem

25. 2. 2014

Rozhovor s Honzou Kopkou před startem závodu Iditarod Trail

Je pozdní večer před startem. Kolo je dobalený a opět těžší, než bych si přál. Naložený váží asi 35 kilo. Plno borců dokázalo dostat váhu pod 30 kilogramů a myslím, že největší rychlíci končící v krátkém cíli v McGrathu se budou pohybovat mezi 20 a 25 kily. Je to vždy vnitřní boj, kde si stanovit limit „přežití“ – být co nejlehčí a přitom mít vše, ať se stane, co se stane. Jedu asi trochu víc na jistotu. Ale jet na jistotu je taky zavádějící. Pokud to přeženete a pojedete na jistotu až moc, budete přeložení, jízda vás bude vysilovat a mezi vesnicemi strávíte až moc času. Tím déle se vystavujete nebezpečí a tím spíš se vám může změnit počasí a zůstanete uvěznění někde v divočině. Odpoledne proběhl předstartovní míting. Bylo příjemné se potkat se starými kamarády ať z Iditarodu nebo jiných světových ultramaratonů. A bylo i fajn, že se ke mně hlásili také účastníci jiných ročníků, které jsem vlastně ani osobně neznal. Prostě komunita kolem tohohle závodu je silná a lidé mají k sobě blízko. Tenhle ročník je nabitý konkurencí a účastní se ho 40 bikerů, chodců startuje 15 a žádný lyžař. Závod je limitovaný počtem a je to vlastně výběr z celého světa. Na trase jsou velké oblasti bez sněhu, což bude problém. Někde je to i přes 100 mil. Není sníh, není cesta, není po čem jet. Kola se budou muset tahat. Asi bude i hodně otevřené vody, a proto jsem se stejně jako ostatní účastníci vybavil vysokými voděodolnými návleky. Myslím, že letos bude opět jedinečný ročník plný dobrodružství. Plno účastníků se i zajímá, jaké věci používám a já jsem hrdý, že zde mohu propagovat mimo jiné i české produkty mých partnerů. Nyní na nějakou dobu prožiji poslední noc v komfortu civilizace.

Dorazil jste na Aljašku. Jaká byla cesta? Co Vás čeká v nejbližších hodinách?

Cesta byla bez komplikací, přiletěli jsme na místo po 24 hodinách. Dokonce i všechny věci dorazily v pořádku, kolo ani vybavení se neztratilo. Všechno bylo předáno organizátorům a dopraveno na místa, kde budeme v průběhu závodu doplňovat zásoby. V nejbližších hodinách mě čeká první trénink ve zdejších podmínkách. Cítím na sobě, že nejsem přivyklý na mrazy. Přece jen je v Česku abnormálně teplá zima. Tady na Aljašce tomu není jinak. Mrazy se pohybují okolo -4 až -8 °C, což je oproti předešlým ročníkům důvod značných komplikací.

Je velice důležité nepodcenit přípravu na závod. Přece jen strávíte několik týdnů téměř sám a mnohdy v nedotčené přírodě. Každé nedopatření může mít fatální následky. Jak probíhá příprava u Vás?

Příprava je v počáteční fázi velice nezáživná. Musíte si nakoupit všechny potřebné potraviny a ty si potom pracně nakrájet na jednotlivá sousta, protože jakmile vám jídlo zmrzne, už z něj nic neukousnete. Dále se kromě jídla naplňují sáčky s doplňky, bez kterých bych závod asi těžko zvládl a také je potřeba mít dostatek baterií – do GPSky, do světel. Sáčků musí být přesně tolik, aby se mohly zaslat na všechny checkpointy po trase a při příjezdu hned vyměnit prázdné za nové. Řeším teď trošku oblečení. Jelikož nejsou mrazy a ten led tady není úplně pevný, hrozí kdykoliv proboření nebo přelévání vody přes led. Letos to budu řešit voděodolnými návleky, které mají pevnou podrážku a protiskluzové šrouby a při prošlápnutí do vody fungují spolehlivě. Trošku mě ten systém odrazoval, protože místo nášlapných pedálů je nutno využít platformy, ale využiji ho.

Myslíte, že bude tento ročník Iditarod Trail Invitational něčím jedinečný?

Myslím, že rozhodně bude už kvůli tomu, že všichni poznáme zas něco nového. A také proto, že kvůli mírné zimě bude na trase mnohem víc nástrah, které budou vyžadovat rychlé reakce. Každé zaváhání tady potom může znamenat začátek boje o přežití. Navíc kvůli nedostatku sněhu některé ověřené cesty takřka ,,neexistují“.

Vy jste ostřílený jezdec, v závodě Iditarod patříte dokonce mezi veterány. Jel jste ho dvakrát, jednou jste ho vyhrál, což Vám udělalo dobré renomé po světě. Jaké bylo setkání s ostatními závodníky?

Je to velmi příjemné, setkat se se starými kamarády, ať už z Iditarodu, nebo i z jiných světových ultramaratonů. Navíc se ke mně hlásí i závodníci, které jsem nikdy před tím osobně neznal. Těší mě, že se zajímají o mé vybavení a já tak můžu hrdě propagovat své partnery a české výrobky. Komunita kolem tohoto závodu je silná, všichni k sobě mají blízko, ačkoliv jsou všichni sobě navzájem konkurenty. A konkurencí je letošní závod skutečně nabitý. Účastní se ho celkem 40 bikerů a 15 chodců.

Tak pevné nervy a ať Vás provází štěstí po celé Aljašce.

Děkuji Honza Kopka

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace