Honza Kopka se vrací na ALASKA Iditarod Trail Invitational - Zpráva z cíle z Nome

13. 3. 2014 Honza Kopka, zlatokopecké městečko Nome, Aljaška

5. biker Jan Kopka dorazil pod cílový oblouk v Nome v sobotu 8. 3. 2014 v 20:40 aljašského času (neděle 9. 3. 2014 6:40 SEC), s celkovým časem 13 dnů 5 hodin 40 minut. Rovněž prolomil rekord 15 dnů. GRATULUJEME!!!

Omlouvám se za zpoždění. V cíli v Nome jsem už druhý den, ale nedařilo se mi navázat spojení. Školy, které jsem chtěl využít, mají kvůli Iditarodu psích spřežení prázdniny a jsou zavřené. Místní knihovna, kde jsem teď, měla v neděli také zavřeno. Snad mě tu teď chvíli nechají a nevyhodí moc brzo. Městečko Nome žije přípravami na příjezd prvních musherů nejvěhlasnějšího závodu psích spřežení světa napříč Aljaškou. Jedou po stejné trase, kterou jsme absolvovali my. Za celou historii závodu se podařilo pouze 3 účastníkům přijet před závodem psích spřežení. Letos byl ale pro bikery výjimečný rok a do cíle ještě před příjezdem prvního mushera se nás dostalo 5. První dojel aljašan Jeff z Fairbanks a výrazně posunul rekord severní trasy už tak neskutečného času 15 dnů. Nikdo nepředpokládal, že by mohl být tento čas někdy překonán. Jeff ho posunul na ještě neskutečnější hranici deseti dnů. Když uvážíme, že rekord psích spřežení je 8 dnů, což je v průměru něco přes 200km denně v neuvěřitelně tvrdých podmínkách. Jeff se k němu výrazně přiblížil, a pokud by startoval v jejich závodě, dojel by na hodně solidním místě. Nad jeho časem kroutí hlavou i rekordman, čistý přírodňák a jeden z nejslavnějších musherů Lance Mackey. Lance poprvé vyhrál Iditarod v roce 2007. Stejný rok jsem tu také startoval a vyhrál náš závod. Jenže já přijel do Nome až 8 dnů za Lancem a nesetkal jsem se s ním, byl už dávno pryč. Chtěl jsem mu vyjádřit úctu a obdiv. Ten stejný rok ještě před Iditarodem totiž vyhrál i 1000 miles Yukon Quest, který sice není tak slavný jako Iditarod, je ale ještě o dost drsnější. Do té doby se tvrdilo, že není možné vyhrát oba závody v jednom roce se stejným spřežením. Lancemu se to jako prvnímu a zatím jedinému povedlo poprvé v roce 2007 a pak to ještě zopakoval. Lance má mou velkou úctu i z dalšího důvodu. Ještě před rokem 2007 překonal rakovinu a vrátil se k závodění a dosáhl tak obrovských úspěchů. Letos se stalo něco neskutečného. Projel jsem cílem v Nome dlouho před příjezdem prvního mushera v sobotu před devátou večer a šel hned do baru Bering see. Hrála tam živá hudba, bylo plno a skvělá atmosféra. A byl tam i Lance Mackey. Zvláštní chlapík, přírodní, instinktivní a čistý. Aljaška ho miluje, víc než ostatní šampiony. Šel jsem ho pozdravit a vyjádřit mu obdiv. Udělal to samé a nezdráhal se dát si se mnou pivo. Mluvili jsme o roce 2007, pamatoval si, jak mě míjel někde na trase uprostřed divočiny a poklonil se letošním výkonům všech účastníků. Největší úctu vůči nám vyjádřil, když se v baru později večer objevila televize natočit s Lancem rozhovor. Lance mě i s Pavlem, který dojel přede mnou, zavolal, že pro televizi musíme natočit interview všichni. Bylo to fajn. Když se mě ptali, jak se cítím v cíli po tak dlouhém a těžkém závodě, jen jsem odpověděl - HLADOVEJ! Dnes v noci by měl přijet první musher, a tak je celé město na nohách. Všude jsou připravené kamery a bary a puby na Front street, hlavní ulici, kudy se přijíždí pod vítězný oblouk, bude plno. Všichni budou oslavovat a čekat, aby mohli přivítat aljašana Jeffa Kinga s jeho psím týmem, kteří jsou v čele. Toto jsou nejaktuálnější zprávy z druhého konce světa. Zítra odešlu další část reportu z celého průběhu našeho závodu od startu. Snad se podaří i nějaké fotky.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace