Italian job No. 2

Sotva odezněly následky Ďáblova slajdíku, vydali jsme se „hledat“ vodu do dalších údolí. Bohužel zprávy od ostatních vodáckých zoufalců, pohybujících se po jiných koncích Itálie, Švýcarska a Rakouska hlásily to samé. Voda nikde není. Nebylo kam spěchat, k

                                          EQUA - Tři dny na řece, která se dá sjet za hodinu. Jak jsem již v předchozím článku možná předeslal, bylo naším cílem točit, točit a točit. Proto jsme na jednom místě vydrželi třebas i celý den. Každý se k tomu postavil po svém a každého jsem obdivoval za trpělivost, která v případě této říčky byla obrovská.   Nejprve jsme si vymysleli lanovku, pak jeřáb a pak všechno z několika úhlů. Takže každý z páddlerů si projel úvodní kamenitou pasáž a pak se sklouznul po slajdíku do malé laguny. Někteří nadšenci to celé absolvovali osmkrát! Druhý den se šlo na místo, které Čůro pojmenoval frýstajlovým vodopádkem. No prostě skočík o výšce cca 3m. Pádleři znají, ostatním vysvětlovat je marné. Najdete jej dole ve fotkách. Historie se opakuje. Dolů, pokus o freewheel a pak zasejc nahoru, dokud si to pan režisér nenatočil ze všech stran a úhlů. A pak už zase jen šutrovačka k poslední pasáži. Ten den se tak trochu zevlovalo, takže více jsme toho nedali. Nutno podotknout, že z nebe stále něco padalo a to jak ve dne, tak v noci. Bohužel v řece se to neprojevilo :(

Třetí den odstartovala malá vzpoura. Začaly se ozývat první známky únavy. Byla zima, deštivo. Nikomu se nechtělo. Byly i hlasy za cestu k moři. Rozum, hlavně ten Kajmanův, ale velel dokončit práci na Eque. Nejprve jsem postavil kamerový jeřáb nad Skumavkou. Kluci se mezi tím prali se stometrovou statikou. Chtěli jsme udělat lanovou jízdu nad peřejemi, které jsou nad Skumavkou. Začala šestihodinová laboratorní práce. No a pak to přišlo. Natáčecí koloběh. Záběr zhora, zdola, z boku, nějaké detaily. Byl jsem sám, takže jsem mohl točit vždy jen jeden záběr o jedné velikosti a úhlu. Takže když jsem si vymyslel tři záběry na jednu peřej, pak pánové kajakáři si to čtyřikrát sjeli a vynesli. Na poprvé se to většinou nepovedlo. Takhle to šlo stále dokola. Nakonec jsme skončili u posledního slajdu zvaného Skumavka. Bylo už skoro osm večer. Kluci byli zmrzlí. Celý den ve studené vodě byl znát. Nejprve jsem si odzkoušel záběr z jeřábu, pak z vracáku pod slajdem, u kterého se za vyššího stavu voda nepříjemně vrací zpět.

Šlo to rychle. Jako první si to sklouznul Čůro, pak Kajman a nakonec Pilka. To celé třikrát. Tím skončila naše anabáze na říčce Equa, na kterou některé české partičky ani nedorazily. Byla opravdu malá voda.   Zvěsti o dobré vodě Posledním záběrem na slajdu zvaném Skumavka, skončil i náš pobyt v oblasti d´Aosta a okolí řeky Sessia. Přesto že čtvrtý den pršelo, v řekách to nebylo znát. A jelikož byla zima (přes den maximálně 10 stupňů) netál ani sníh na vršcích okolních hor. Od brněnských člunkařů jsme dostali typ na krásnou řeku Aysse. Pro kluky to byla novinka. Nikdo na ní ještě nebyl, nikdo ji neznal. Zvěsti o třech vodopádcích uprostřed kaňonu byly lákavé, stejně jako zpráva o ideálním vodním stavu.   Pítrs

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Povolit vše
Vlastní

Vlastní nastavení cookies