Jak se jezdí na Sibiři: Pokračování

20. 8. 2013 Honza Lásko

Během deseti dnů máme v pohoří Altaj napádlováno přes 250 kilometrů, normálně na divoké vodě nenapádluje tyto kilometry za celé léto, navíc máme více než půlku před sebou.

Další řekou na programu je Chulisman, který je rozdělen do třech úseků. My nakonec jedeme pouze dva úseky, které nám zaberou tři dny na řece, a přes sto dvacet kilometrů pádlování. První den, kdy jedeme ještě na lehko (bez velkých zásob jídla a věcí na spaní a kempovaní), je opravdu lahůdka. Jedeme malý kaňon s ohromnými peřerejemi a několika vodopády. Po dojetí tohoto úseků kostatujeme, že pokud by v kaňonu bylo o metr méně vody, tak by to stále bylo dost výživné.

Po dojetí Chulismanu na nás už dole čeká auto, naplánování a souhra s řidičem už začíná perfektně fungovat. Navážeme lodě a jede se dále. Další řekou je Baskal, respektive spodní kaňon řeky Baskal, který je opředený všelijakými příběhy, a je považován za to nejtežší a nejnáročnější, co pohoří Altaj může nabídnout.Tři dny pádlování v hlubokém kaňonu s kolmými stěnami. V půlce kaňonu je vysoko na skále pomník, tam je umístěna památeční kniha, do které se vodáci zapisují, jako vzpomínku na ty, co se utopili na divoké vodě, proto se tento úsek přezdívá „Book of Legend“. Dokonce i místní kajakáři tento úsek skoro nesjíždějí. Pro nás je to opradový zážitek, máme klasicky hodně vody, ale jsme tak nějak psychicky připravení na cokoliv a celou řeku si užíváme. V kaňonu, kde jsou kilometrové kolmé skály jsme našli perfektní spaní pod skalním převisem. Počasí nám přeje, a tak jediné s čím bojujeme jsou velké peřeje, které jsou dost vydatné  (někdy i nad naše síly), proto několik z nich raději obcházíme. I my se zapisujeme do knihy a po dvou naročných dnech dopádlujeme zpět do civilizace, lépe řečeno zpět k prašné cestě, kam pro nás může dojet auto. Na závěr si necháváme uplnou lahůdku, řeku Chuja s kaňonem Mažoj. Vysoký vodní stav a dostatek vody snad ani není třeba zmiňovat. Tento extrémně exponovaný úsek se spoustou vody nám uzavíra ruské dobrodružství se vší paradou. Bylo až neskutečné, kolik těžkých peřejí bylo pohromadě na tak krátkém úseku. Navíc některé z nich nešli přenést ani dobře prohlédnout. Později se dozvídáme, že na spodní části kaňonu se jezdí závod King of Asia... no prostě „eta russia“. Rusko nás překvapilo úplně všechny. Vědeli jsme, že jedeme do země neomezených možností, ale nečekali jsme, že tu budeme skoro každý den jezdit na řekách světové úrovně v překrásné přírodě, kde civilizace je stovky kilometrů vzdálená. Tento trip jsme si maximálně užili. Pěkný den Honza Lásko

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace