JEDEM KOLEM 13.díl: Kazachstán

V Kazachstánu se nám opravdu nedařilo. Oproti minulým bezproblémovým týdnům se to tady na nás všechno sype a hodně věcí nám nevychází. Zažili jsme zde šílené řidiče, první dopravní nehody ale naštěstí bylo všechno špatné nakonec vyváženo i dobrými věcmi.

 

Na hranicích probíhá vše svižně a v pohodě. Potkáváme delegaci z německé ambasády a vypráví nám, jak zde bude zanedlouho úplně nová silnice. No už aby, ta nynější je dost hrozná. Naštěstí ji velice rychle střídá pěkný asfalt. Cesta na Almaty vede vcelku nudnou krajinou. Sem tam se sice zakroutí, ale jinak je to pořád rovně. Na jedné ze zastávek se s Mirkou nepohodneme a ona odjíždí. Myslí si, že jsem těsně za ní, ale díky dopravě ji rychle ztrácím z dohledu. Cíl máme stejný, ale hledejte se někde ve velkoměstě… Díky tomuto incidentu se ale dávám do řeči s jedním místním motorkářem. Jede z Almaty a Mirku sice neviděl, zato mi dává tip na servis s ubytováním – Freerider. O pár chvil později se s Mirkou konečně potkáváme a můžeme pokračovat společně.

Srážka s blbcem č. 1

Padla tma a provoz i přes čtyři pruhy před Almaty houstne. Jedu první a najednou mi Mirka opět zmizí. Otáčím to a vidím ji stát za autem na blikačkách v rychlém pruhu. Hlavou mi proběhne milion možných scénářů. Když přijíždím blíž, vidím, jak Mirka řve na řidiče. Takže je v pořádku, fuj! Auto vjelo přímo před ní do levého pruhu a začalo prudce brzdit kvůli chodci na přechodu. Nemohla ho v té tmě ani vidět a těžkou motorku už nedokázala ubrzdit. Je vyklepaná, ale nic jí není. Ani motorce. Z auta, no ze staré zrezlé Toyoty, odpadla nějaká krytka a řidič na nás řve, že Mirka nedodržela bezpečnou vzdálenost. V téhle chvíli jsme se měli sbalit a zmizet, ale neudělali jsme to a to byla chyba. Chvilku na sebe s řidičem pokřikujeme, když se náhle objeví policie. Teď už zmizet nepůjde. Policie to vidí jasně, Mirka to prostě neubrzdila. Prý odkud jsme? Z Čech odpovídáme. Jo tak to umíte rusky, že? Ne! Řidič Toyoty přitakává, že jsem na něj mluvil rusky a je to v pytli. Nikdo si to už nenechá rozmluvit a hrozí nám soudem a kdoví čím. Z ničeho nic, se tu objevila i televize. Hmm, budeme slavní. Ale asi jinak, než bychom chtěli. Po telefonu jednoho z policajtů se bavím s někým, kdo mluví anglicky. Prý to policajti nebudou řešit, když dáme řidičovi 30 dolarů. Mirka rozhodně nesouhlasí, ale v dané chvíli se to zdá jako nejlepší řešení. Raději mu je dáme, ať můžeme jet. Je dost pozdě a už se vidíme v Almaty.

Freerider

Ubytování nacházíme snadno a je to jako oáza pro motorkáře. Hostel, obchod, servis a hospoda v jednom domě. Paráda! Motorky zamknout do servisu a hurá na jedno točené, spravit si náladu!

Ráno dělají kluci v servisu to, co v Oši nezvládli a my úřadujeme a pereme. Naše motorkářské komplety už si to opravdu zasloužily. Odpoledne doráží starý známý Roland, taky potřebuje servis, teče mu olej z vidlice. Večer trávíme u piva a vyprávíme si zážitky z cest. Mají tu točené německé pšeničné, tak je tu Roland jako doma.

Druhý den trávíme střídavě v servisu nebo pochůzkami po městě. Kluci už si dali ke vstupu ceduli „Vstup zakázán“ jak jsme se jim pořád s Rolandem motali pod rukama. 



Roland odjíždí, ale máme celkem stejnou trasu, takže se zase brzo potkáme. My odjíždíme také a máme v plánu se potkat s Danem, který jede s přítelkyní z Mongolska. Je to ale boj, nemají GPS a dlouho se nemůžeme najít. Na jedné z křižovatek si všímám kouře z pod motorky, to není dobré. Z pravého válce mi teče olej až na svody. Kluci tam asi špatně nasadili gumičku kolem svíčky. A taky že jo! Vracíme se zpět do Freerideru a nechávám si rovnou opravit tekoucí vidlici. Myslel jsem, že to vydrží, ale teče víc a víc. Danovy píšeme, ať dojede sem, je to jistota. Nakonec dorazí až večer a sám. Prý se s přítelkyní nepohodl a ve městě ji ztratil. Tak to jdeme společně zapít a znovu se ubytovat.

Zajímavost

Uprostřed obchodu Freerider stojí naleštěná Jawa 350/638. Chodím kolem ní a žasnu nad stavem, v jakém je. Je úplně nová! Jen štítek se jeví jako starší. Že by to někdo takhle zrestauroval a naleštil? Odpověď dostávám záhy od pana majitele. Před týdnem ji vytáhli z krabice, je to uloženka. Hned ale dodává, že už je prodaná.

Druhý servis a svíčková

Zatímco se v servise pracuje, jedeme se podívat za město na krasobruslařský stadion Medeu. Nad ním, v horách na hranicích s Kyrgystánem je lyžařské středisko Šimbulak. Původně jsme tam chtěli jít pěšky, ale v tomhle vedru nás to odradilo a jedem za pár korun busem.

Nahoře je to jak v alpách, hotely, restaurace a ceny jsou také velice podobné. Dáme si jen limonádu a mě napadá, že v centru je česká restaurace Kolkovna. Jedeme tam! Co vám budu povídat, vynikající jídlo a točená Plzeň, pohádka. Vaří tu český kuchař, ale dnes má bohužel volno a není tu. Číšníci nás ale vyslýchají, jestli je to jídlo opravdu stejné jako v Česku. Jsme z domu pryč tak dlouho, že už ani nevíme. Byla to ale každopádně lahůdka a obrovská změna oproti středoasijské kuchyni, takže chválíme.

Srážka s blbcem č. 2

Motorky jsou hotové a na druhý pokus odnikud nic neteče. Prodíráme se nezáživnou krajinou. Všude pole, sem tam vesnička a jinak nic. Z letargie nás vytrhne až další blbec za volantem. Stojím na křižovatce za autem a společně odbočujeme na hlavní silnici. Jenže hned za křižovatkou se rozhodne chasník s náklaďákem couvat proti nám. Společné troubení nepomáhá a auto přede mnou řadí zpátečku. Tentokrát už jen moje troubení pořád nepomáhá a auto se zastavuje až o moje přední kolo. Málem, ale nepadám. Teď je šance! Získáme zpět těch 30 dolarů! Chvíli se dohadujeme, ale chlapíci jsou nějací moc žhaví se prát, tak to balíme. Zpětně to nebyl asi nejlepší nápad a karma nám to dala jasně najevo.

Krajánek Pavel

Po hodně dlouhé době také potkáváme motorkáře, který někam cestuje. Je z Novosibirsku a prohodíme pár slov anglicky. Tady se poprvé dovídáme o nějakém Pavlovi z Čech, který to má prý namířeno do Magadanu a ještě k tomu na V-Stromu. To musí být pěkný blázen, myslíme si. Dnes už víme, že to dokázal. Tady je den cesty před námi, možná se ještě potkáme. Nepotkali. Náhoda tomu chtěla, že jsme se viděli až na ukončení sezóny ve Vladivostoku. Potkat se mezi tisíci motorkami? Svět je malý. Opět se nám to potvrzuje.

Den blbec

Svištíme to zase tou nezáživnou krajinou. Chceme najet dost kilometrů a už být z Kazachstánu pryč. Při jedné zastávce si Mirka fotí na tachometru údaj 55.555km. Po chvíli oddechu chceme jet dál, ale ejhle, motorka nestartuje. Startér líně točí, ale motorka nic, ani neškytne. Po chvíli bádání (rozumějte, nejsem mechanik) to zkoušíme přes kabely a vida, startuje! Problém s baterkou jsme tedy dokázali vydedukovat a odteď nechávám kabely po ruce.

Jsme otupělí a krajinu už ani nevnímáme. Je děsné vedro a nejede se zrovna nejlépe. Jedeme za autem a blížíme se ke křižovatce. Auto odbočuje špatně a my také. Křižovatka je totiž obří kruhový objezd. Nejsme jediní, kdo tuto chybu udělal a už stojíme v řadě zastavených. Policajt si zve všechny po jednom do auta a debatuje o výši pokuty. Jsme jak školáci v ředitelně. Instinktivně si vyndávám všechny peníze z peněženky a už jdu na řadu. Klasická debata, návrh na 200 dolarů pokuty a otázka, kolik mám. Nechal jsem si tam jen pár drobných a za to se mu nechce ani vypisovat papír. Překvapivě mě pouští bez pokuty, což jsem fakt nečekal.

Den blbec pokračuje. Celá silnice na sever je v rekonstrukci a Mirka na jednom z těchto úseků ztrácí tyčky od stanu. Všímáme si toho až po asi 250 kilometrech a to už je dost pozdě se vracet. V Semeji kupujeme za pár korun nový stan a doufáme, že se nové tyčky budou dát u Pinguina sehnat. Jaká to ovšem byla chyba, pochopíme až později.

Naštěstí už jsme u hranic a musíme uznat, že už se oba do Ruska těšíme. Poslední chybu děláme, když nespíme před hranicemi v luxusním borovém lese, ale spěcháme, abychom už byli pryč. O tom ale až příště.

Mirčiny postřehy

Byla jsem tak oslněná krásami Kyrgyzstánu, že jsem vlastně nikdy nepřišla na chuť té další zemi, Kazachstánu. Jsou tak jiné. Prakticky za hranicí se všechno změní v nudu a ta končí až s pohořím Altaj. Ani město Almaty mě moc neokouzlilo, nebýt fajn motorkářů a skvělého točeného piva. Ve Freerideru to bylo totiž boží a neskutečně jsme si to užili. Hlavně díky Rolandovi a Danovi. Ten byl asi největším zpestřením téhle rozlehlé země. Celý večer jsme si vykládali zážitky z cest a já na něm vyzvídala jaké je Mongolsko. Měli s přítelkyní velkou smůlu na počasí, takže mě přepadaly zaječí úmysly. Už Pavel Suchý s Jawou byl dost vytrestaný místním počasím a teď ještě informace od Dana. Od tohoto večera jsem Vojtu přemlouvala, ať tam nejedeme. Měla jsem strach. Z nekončícího deště, hlubokého písku a taky z toho, že budu muset jíst skopové. Fuj.

Co mě ale nejvíc potěšilo na Freerideru byla pračka! Jestli někdo z vás zažil praní v ruce v umyvadle několik měsíců, tak mě chápe. Řádila jsem jak černá ruka. Vyprala jsem úplně všechno, a kdyby se daly motorky narvat do pračky, asi bych vyprala i je J

Všechny ty problémy s místními řidiči byly vopruz, ale nakonec jsou z toho zážitky, na které nezapomeneme. Nejvíc jsem ale byla nešťastná kvůli ztrátě tyček od stanu. Kdybych věděla to, co vím dnes, vrátila bych se těch 250km a hledala. Protože získat nové bylo mnohem náročnější, než by se mohlo zdát. Tímto bych chtěla poděkovat sestře Monice a kamarádovi Martinovi, že zvládli z firmy Pinguin vymámit náhradní sadu tyček a zajistit nám je na pokračování cesty. Bohužel to trvalo téměř tři měsíce, než jsme se k nim dostali a stály tolik, co dva stany v Kazachstánu. Takže za mě příště tahle firma ne. Stan je super, ale spolu s drahým zbožím očekávám i lepší zákaznický přístup.

 

Cenová statistika:

kurz: 100 KZT = 7,2Kč

benzin  95:  138-143 (9,93-10,29Kč)

98: 146 (10,51Kč)

ubytování Freerider pro 2 osoby 5.000 (360Kč)

autobus z Medeu na Šimbulak jedna cesta 2 osoby 400 (28,80Kč)

Kolkovna – velký oběd o třech chodech pro 2 osoby 16500 (1188Kč)

menu v BurgerKingu pro 2 osoby 3000 (216Kč)

skořicové buchty k snídani 50/ks (3,60Kč)

malý prášek na praní 250 (18Kč)

mléko 1L 200 (14,40Kč)

stan 18.000 (1296Kč)

 

 

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Povolit vše
Vlastní

Vlastní nastavení cookies