Nejen pískovcové oblasti, ale i některé lokality Moravského krasu nabízejí psychicky náročné výstupy. Většina jich vznikla v 80. letech minulého století, kdy ještě vzdálenosti mezi skobami byly důležitější než sportovní obtíže, ale lezci již měli vysokou

V průběhu podzimu se podařilo Dušanovi „Stoupovi“ Janákovi s Jankem Bednaříkem dokončit přelez trilogie nejtěžších Mauglího výstupů. První z nich Kocovinu přelezli již před několika lety, zhruba před rokem zopakovali asi nejtěžší z nich Aleluja a nyní trilogii završili přelezem cesty Jezzabel. Z pohledu fyzických obtíží se všechny pohybují „pouze“ někde mezi sedmým a osmým stupněm. Daleko zajímavější jsou však po psychické stránce. Pomocí šestimístných stupnic používaných v západní Evropě, které popisují psychické obtíže (Emotion 1-6) a míru rizika (Risk 1-6) navrhují oba lezci nejvyšší hodnocení pro cestu Aleluja (E6 či ekvivalent R6), na druhém místě by byla Kocovina (E5/R5) a Jezzabel by si zasloužila E4/R4. Cesty jsou jištěny převážně vklíněnci. Zejména pro Aleluja a Jezzabel platí, že je třeba počítat s lezením v rozbité skále.   Podle tamtamů Moravského krasu se po jejich přelezu dočkala druhého opakování Kocovina a Jezzabel. Článek od Janka Bednaříka na www.summitguide.cz/ Foto: Michal Nežerka