Co je Highland Trail 550? Je to skotský závod horských kol. Ale spíše než o závod na kole jde o závod s kolem, protože z celkových 890 km okolo 230 km strávíte tlačením a přenášením kola přes různě veliké šutry a bažiny.

Celý závod je úplně bez zabezpečení, takže se jede v plné polní výbavě. Znamená to, že na Vás nikde nikdo nečeká, spíte většinou na zemi vedle kola, jíte to, co si vezete a když už nic nemáte, tak nejíte. Když se stane něco s kolem, tak jste to jen vy, kdo si musí poradit. Kolo opravit nebo dotlačit několik desítek kilometrů do nejbližšího servisu. Závod vede nejsevernější částí Skotska z vesničky Tyndrum 405 km na sever a 465 km zpět. Třešničkou celého podniku je nevyzpytatelné skotské počasí a fakt, že projíždějící oblast není nikterak výrazně osídlena.

1. den závodu, Sobota

Start je jako obvykle jen shromáždění účastníků na cestě. Alan, organizátor říká pár pozitivních slov, všichni zajásají a jede se. Je to poprvé, co nejedu sama. Doprovod mi dělá můj přítel Adam. Nejsem z toho nijak nervózní, protože jsem toho s Adamem už ledacos podnikla a nikdy jsme spolu neměli problém. Vlastně si nepamatuji, že bychom se někdy jen trochu pohádali... Ráz krajiny mi hodně připomíná Česko, jen tu jsou všude brány a ovce... Namísto očekávaných deštivých 13° nás překvapuje agresivních 30° a obloha bez mráčku. Potkat civilizaci a dokoupit jídlo bude v následujících dnech velká sláva, města jsou od sebe vzdálená i den a půl cesty v závodním tempu. Po zkušenostech z Ameriky mám vyrobený tahák, ve kterém mám napsané vzdálenosti do civilizací s otevírací dobou krámů. Alespoň že voda z říček je tady ve Skotsku čistá a pitná a nemusíme na ni myslet. Tedy, samozřejmě jen v případech, kdy se nad námi nepasou zvířata, což výběr značně zužuje.

2. den závodu, Neděle

Máme štěstí, doposud se nestačily vylíhnout skotští „midžís“, neboli brutální milimetrový komáři s uměním kousnout pekelněji než kdejaké hovado. Nejen že je jich podstatně méně než vypráví hrozivé recenze a místní, ale také nepíchají více než běžní komáři. Ze včerejšího vedra mi však na zadku stihnul vyrůst pupínek velikosti pomela a dost mi ubírá na psychické odolnosti. Může za to mnou špatně zvolené sedlo. Raději šlapu ve stoje a moc si nesedám, psychicky na to nemám. Vedro pokračuje i dnes. Také místní krajina nenabízí závětří ani stín. Pohybujeme se kolem 58. rovnoběžky. Slunce zapadá v 11.00 a vychází ve 3.00 hod. Ale ani v tomto rozmezí není úplná tma, jen šero. Dost často i malá vzdálenost protáhne o několik hodin déle než předpoklad. Překvapuje nás těžší a těžší terén. Moc nejím a nepiju …

3.den závodu, Pondělí

Podcenila jsem slunko a dostala úpalo-úžeh, mám docela jasnou teplotu, Nechuť cokoli jíst, pít a hlavně dělat. Začíná mě pálit žáha a tak i vlastní sliny raději plivu než polykám. Celá situace se obrátila a moje našetřená energie nejde najít. Myslím tu našetřenou energii, kterou jsem nevyčerpala jako ostatní hned v bouřlivém startu a šetřila si ji na druhou polovinu závodu. Dnes navíc vjíždíme do těžší části závodu a hned pociťuju rozdíl, tlačíme toho dvakrát více než předešlé dny. Nohy se snažíme jen marně držet v suchu. Ačkoli je stále vedro, je tu moc bažin na sucho v botách. Průběžně suším a střídám čtyři páry ponožek. Je to z důvodu, aby plosky relativně fungovaly a chůze se nezměnila v chůzi po žiletkách.

4. den závodu, Úterý

Mám teplotu, nechce se mi cokoli jíst, cítím se mizerně. Vstupujeme do Queen stage, která znamená překonání 6ti kopců. Jde o nejtěžší pasáž závodu, která sice měří jen 72 km, ale časově vydá za trojnásobek. Kopce je náročné nejen vyjít, ale i sjet. Je to tu plný takzvaných „zámrdů“. V sedm večer je teplota nesnesitelná. Ještě 3 hodiny bude zapadat slunce a pálit stejně jako při poledni. Měníme taktiku. Já už jsem totiž ze slunka na pokraji sil. Pojedeme večer, aby si tělo odpočinulo od vedra. Ve stínu si dáváme hoďku spánku a refresh.

5. den, Středa

Ráno opět předjíždíme všechny ženy, které nám včera stačili ujet. Je to každodenní rituál… Oni jedou rychleji, my zase déle. Přiostřuje. Můj krk je jako jedna žhavá koule. Nic nepolykám. Koupila jsem si tablety Rennie, a bezúspěšně jich 10 vycucala. Teď mi nejen hoří krk, ale ještě se mi chce zvracet. Queen stage, královská (nejtěžší) etapa, která znamenala celkem 56 km tlačení u kola byla značně vyčerpávájící. Hrozně chci vzdát, přeju si to, ale nejsem na to dostatečně silná. Dostatečně silná na to, aby při návratu vysvětlila jak mizerně mi teď je. Taky bych za rok vyměkla a rozhodla se jet závod znovu. Představa že opět šlapu ty kopce je ale děsivá. Špatným rozpoložením a nedostatkem energie ze dvou dní bez jídla se sbírám těžko. Trvá mi to celkem 6 hodin, než se dám dohromady a to jen díky Adamovi, který mě psychicky drží. Bojuji dál. V duchu jsem si namyslela slovo ZMRTVÝCHVSTÁNÍ a to mě žene vpřed.

6.den, Čtvrtek

Už jen vydržet pár zbývajících hodin a uvidíme s Adamem cíl. Dnes se mi udělalo dobře a taky myšlenky na vzdávání vystřídaly myšlenky na přibližující se cíl. Krize odešly, přichází euforie a plno energie. Trať je méně náročná, začínám být nervózní, co bude těsně před cílem a vykompenzuje tu nečekanou lehkost a sjízdnost trati. A přišlo to, právě 30 mil před cílem se vrháme do posledního kopce, takového, který je celý jen o rychlosti tlačení. Kopec doslova euforicky vybíháme za 50 minut. Do cíle po dlouhém boji dojíždíme v půl třetí ráno. Já jako třetí žena. Tu původně třetí ženu jsem minula spící 20 km před cílem. Až v cíli se dozvídám, že byla na poslední sjezd moc unavená (jela nonstop) a také ji došly baterie do světla.

20.6.2016

Od Allana dostáváme emailem ortel o umístění. Ono totiž vždy není jisté, jestli jste třeba někde špatně neodbočili, nebo něco špatně neudělali proti pravidlům, za což jste následně diskvalifikováni. V závodě jsem se tak posunula na celkové druhé místo v ženách. První žena Lee Craigie jela neskutečně dobře. Jako bývala profesionální jezdkyně a účastnice Olympijských her byla víc jak do poloviny první z celého startovního pole včetně všech mužů. V cíli byla časově 5. ze všech! Ale bohužel ji místy správně nefungovala GPS a tak vynechala dva krátké úseky trati, za což byla organizátorem diskvalifikována.

Ačkoli jsem si slíbila, že už nikdy nic podobného nepodniknu, musím opět napsat - TĚŠÍM SE NA DALŠÍ TAKOVÉ DOBRODRUŽSTVÍ...