Petr Slavík: Kamčatka

9. 11. 2017 Petr Slavík (www.petrslavik.eu/)

Vždy, když se po letech vracím na místo, které mi něčím učarovalo, mám strach. Strach ze zklamání.

Říká se, že když se na něco moc těšíte, tak to většinou nevyjde. Kamčatka ale opět nezklamala. Zase nic nefungovalo, jak mělo. Když přistanete na tomto konci světa, můžete itinerář cesty úplně zmuchlat. On si totiž tento poloostrov na ruském Dálném východě, dělá absolutně, co chce…Když máte odletět na Kurilské jezero, fouká vítr, že se nedá stát na ulici, tak sedíte na hotelu a pijete vodku. V okamžiku, kdy máte vyplout k jižnímu cípu, přijdou po vichřici osmi metrové vlny a zavřou přístav. A pak najednou, po třech dnech, kdy prší a není vidět na krok, otevřete okno a vidíte první sníh na vrcholu vulkánu Avačinskij a…“Daváj, daváj…“, řvou piloti vrtulníku, který je jediným dopravním prostředkem, schopným vás dostat na Kurilské jezero, do království obrovských medvědů hnědých, kteří tu loví táhnoucí lososy. První lososy nerka se objeví už koncem dubna. Výzkumná stanice na řece Ozernaja napočítá ročně od 600 tisíc po šest milionů táhnoucích ryb. Největší koncentrace lososů, kteří musí využít vyšších hladin řek a potoků v letních měsících, aby se dostali do svých trdlišť, je od konce července do poloviny srpna. Medvědi toho využívají, aby si vytvořili dostatečnou zásobou tuku na zimu. Jídelníček si pravidelně zpestřují sběrem lesních plodů. Díky rozmanitosti a množství potravy je celkem běžné potkat medvědici se třemi i čtyřmi medvíďaty.

Jezero vzniklé před osmi tisíci lety během obrovských sopečných erupcí ale neposkytuje potravu jen těmto šelmám. V zimních měsících je možné v místech, kde díky termálním pramenům hladina nikdy nezamrzá, pozorovat desítky orlů východních a skalních. Přiživit se na zbytcích ryb přichází liška i rosomák. Pro svou unikátnost a bohatství druhů byla Jihokamčatská rezervace, na jejímž území druhé největší jezero poloostrova leží, zapsána do seznamu Světového dědictví UNESCO.

Je přelom srpna a září. Hlavní tah už skončil. Stojím na verandě dřevěného srubu brzy ráno. V ústí říček se prohání medvědi a rybaří. Slunce trhá mraky, je úžasné ráno. Balíme věci a vyrážíme proti proudu říčky hledat další medvědy. Jsou téměř všude. Často se brodíme. Některá místa jsou příliš zarostlá a nepřehledná. A překvapit medvěda není úplně zdravou záležitostí. Říčka je plná mrtvých ryb. Splnily svou povinnost. Daly vznik nové generaci. Když se po náročném dni vracíme k ústí řeky, je nádherné světlo. Snad za odměnu. Sedíme na pláži z pemzových kamínků a kolem, v tom měkkém podvečerním světle rybaří čtyři mladí medvědi. V tu chvíli máte pocit, že už nic krásnějšího nemůžete zažít. Pak s vámi pilot vrtulníků vletí do kráteru sopky a vám se nadšením chce ječet jako na horské dráze. Kráčíte kalderou sopky, všude bublá horké bahno a podzim začíná vše kolem barvit do červena.

Korunu tomu nasadí lovící rodiny kosatek. Jsou tak blízko lodi…máte pocit, že se jich můžete dotknout! Toto vše je Kamčatka. Vlastně ne, tohle jsou jen střípky z jejích krás!

Raptor

Univerzální expediční horolezecká bunda vyrobená z třívrstvého odolného materiálu GORE-TEX® Pro. Dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější a nejvyhledávanější modely značky.

Detail produktu

Mohlo by vás také zajímat

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace