Šatavis: Spektakulární Chamonix

Během předchozích let, kdy jsme s Lumírem Fajkošem přes léto obléhali věže v okolí Grand Capucina a Aiguille du Midi, nás zaujala zapomenutá linie na věž Petit Capucin, resp. jeho předvrchol Roi de Siam. V pravé části jižní stěny vede klasika Boccalatte, kde se v sezóně tvoří fronty na nástupu a v levé části vede asi trochu opomíjená cesta Petit Capoussin z roku 1989, tedy nikdy jsem neviděl někoho tuto cestu lézt. Nicméně středem stěny nás zaujala celkem logická linie, kde nebyly vidět žádné štandy. Dole mírně převislý mělký koutek vedoucí do výrazného kouta končícího až na velké polici, ale s možností odbočky vpravo do markantní převislé spáry, pohledem odspodu s těžko odhadnutelnými obtížemi.

První část našeho snažení jsme zahájili už v roce 2016, kdy jsme si vzali vše potřebné pro vytvoření cesty a během plánovaného odskočení na Les Intouchables (cca 7b, vylezeno OS team), jsme si už loni připravili první tři délky naší cesty a na prvním štandu jsme ponechali materiál do letošního roku (tam jsme mimo jiné našli starou skobu, takže se o směr už někdo pokoušel, ale neuspěl, protože další známky pokusu jsme už nepotkali).

Námi ponechaný materiál se kupodivu neztratil, a tak jsme letos v srpnu cestu dolezli osmi délkami na velkou polici a odtud pokračovali pěti délkami cestou Petit Capoussin až na vrchol, jelikož jsme uznali, že v této horní části je zbytečné hledat nějaký nový směr vzhledem k tomu, že obtížnostně se jedná o lezení max. 6b, ať to vezme člověk jakýmkoliv směrem… Nicméně z časových důvodů a kvůli zhoršení počasí jsme museli odjet a naší cestu nechat bez RP přelezu.

V druhé půli září se konečně opět udělalo okno a vyrazili jsme zpět do akce. Kupodivu se nám podařilo přelézt všechny délky hned první den na první pokus (RP či PP team) a zanechat tak pěknou linii pro případné zájemce o opakování.

Cesta je kompletně udělaná odspodu, štandy jsou většinou vybaveny dvěmi nýty, slanění tou samou cestou zpět. V některých délkách jsme dodatečně přidali nýty kvůli tomu, že cesta vede často podél trhlin, které mají stejnou šířku a málokdo vlastní tři až pět kusů materiálu od jednoho rozměru. Každopádně i tak cesta skýtá občasné dobrodružství s odlezy nad vlastním jištěním. Myslíme si, že navržená klasifikace s dvěmi délkami za 7c+ by mohla odpovídat.

Další den jsme šli na Lumírův rest z předchozího roku „Entrez dans la lédende“  (cca 8a/8a+), jenž se mu podařil skolit hned prvním pokusem. Po jeho úspěšném přelezu jsem se také vyhecoval, že si to dám znova, jelikož jsem to vylezl už loni a překvapivě se mi opět zadařilo, i když ne v takové pohodě jako minulý rok, řekl bych.

Další den měl být ve znamení Clocher du Tacul, ale počasí bylo proti, tak jsme to zabalili a zmizeli domů.

A ještě něco o názvu cesty: i když náš směr je samozřejmě určitě také spektakulární, tak název vznikl díky italské dvojici lezoucí na vedlejší Grand Capucin a zřejmě si lezení dostatečně užívali, jelikož na celé údolí provolávali „SPETTACOLAAREEE!“

Další pokračování chamonické odysei snad i příštím rokem, pořád je tam co lézt...

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Povolit vše
Vlastní

Vlastní nastavení cookies