Stračena s Hačikou na Mt. French (2356), Nový Zéland

2. 3. 2015 Jan Stračes Straka

Počasí nevypadá dobře, čekáme tedy na zlepšení. Neustále prší a poslední dva dny na okolních vrcholcích dokonce sněží. Zvláštní teď v prostřed místního léta.

Budou dva dny hezky a pak zase zhoršení. Musíme vyrazit. Na místní region nám rozpis co všechno navštívit na NZ nezbývá bohužel víc času.

První noc přespíme v úžasně malebném údolí řeky Matukituki. Většinu cesty z parkoviště k úpatí hor jdeme po kotníky ve vodě.

Dvacetikilometrovým údolím k Mount French, foto: Jan Stračes Straka

Místní alpinistický klub má cesty k horským chatám velice dobře vyznačené a i provazové mosty přes rozbouřené říčky jsou v perfektním stavu.

Most přes burácející řeku se houpá do rytmu vašich kroků, foto: Jan Stračes Straka

Druhý den ráno vyrážíme strmým stoupáním k French Ridge chatě. Trek je místy opravdu hodně do kopce. Téměř vertikální lezení po kořenech, stromech a kamenech. Po výlezu nad úroveň porostu nás překvapí kolik sněhu tady za minulý týden napadlo. 25cm čerstvého prašanu nám na sklopených kamenech na posledním úseku k chatě dává pěkně zabrat.
Předpověď nezklamala a na druhý den se udělá opravdu hezky. Ráno zjišťujeme, že naše záměry budeme sdílet i s několika lezci z Austrálie, Zélandu, Španělska a dokonce s jedním Čechem. Máme radost, protože nebudeme muset všechnu špinavou práci s prošlapáváním udělat sami. Při nástupu na ledovec přichází překvapení. Čech a Španěl nemájí žádné jiné vybavení než cepín a turistické mačky.

Sérak a trhliny ledovce, foto: Jan Stračes Straka

Po nejistém a náročném výšvihu přes poslední serak nás nejištěni předbíhají. Ale ouha, v již lehkém terénu jeden z nich (Čech) ztrácí mačku. Všimne si toho až po delší době a po vrácení s díkem zase odbíhá.

Cestou nahoru už začíná hřát slunce, foto: Jan Stračes Straka

Poslední úsek k vrcholku po hřebeni doslova běžíme. Slunce hraje proti nám. Je těsně před obědem a všechno se tu začíná teplem rozpouštět na kaši.

Cesta k vrcholu (v pozadí mt. Aspiring), foto: Jan Stračes Straka

Nevypadá to vůbec dobře. Kluci rychle využívají našich stop. Jsou mladí a vybavení je "netíží". Na vrcholu rychlá gratulace, fotka a honem nazpět do bezpečí pod ledovec.

Vrcholové foto, foto: Jan Stračes Straka

Další den je opět krásně, využíváme toho a po cestě zpátky omrkneme ještě ledovec Rob Roy. Je tu hodně znát, že cesta není náročná a je blízko k turistickému parkovišti. Tlupy mladých a jejich na plno řvoucí MP3 přehrávače nás na cestě lesem provázejí zpět do reality civilizace.

Horská atmosféra je ta tam. Jen se na sebe díváme a nevěřícně kroutíme hlavou. Asi už trochu stárnem.

Cesta údolím k úpatí je cca 20km, foto: Jan Stračes Straka

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace