Počasí nevypadá dobře, čekáme tedy na zlepšení. Neustále prší a poslední dva dny na okolních vrcholcích dokonce sněží. Zvláštní teď v prostřed místního léta.
Budou dva dny hezky a pak zase zhoršení. Musíme vyrazit. Na místní region nám rozpis co všechno navštívit na NZ nezbývá bohužel víc času.
První noc přespíme v úžasně malebném údolí řeky Matukituki. Většinu cesty z parkoviště k úpatí hor jdeme po kotníky ve vodě.
Dvacetikilometrovým údolím k Mount French, foto: Jan Stračes Straka
Místní alpinistický klub má cesty k horským chatám velice dobře vyznačené a i provazové mosty přes rozbouřené říčky jsou v perfektním stavu.
Most přes burácející řeku se houpá do rytmu vašich kroků, foto: Jan Stračes Straka
Druhý den ráno vyrážíme strmým stoupáním k French Ridge chatě. Trek je místy opravdu hodně do kopce. Téměř vertikální lezení po kořenech, stromech a kamenech. Po výlezu nad úroveň porostu nás překvapí kolik sněhu tady za minulý týden napadlo. 25cm čerstvého prašanu nám na sklopených kamenech na posledním úseku k chatě dává pěkně zabrat.
Předpověď nezklamala a na druhý den se udělá opravdu hezky. Ráno zjišťujeme, že naše záměry budeme sdílet i s několika lezci z Austrálie, Zélandu, Španělska a dokonce s jedním Čechem. Máme radost, protože nebudeme muset všechnu špinavou práci s prošlapáváním udělat sami. Při nástupu na ledovec přichází překvapení. Čech a Španěl nemájí žádné jiné vybavení než cepín a turistické mačky.
Sérak a trhliny ledovce, foto: Jan Stračes Straka
Po nejistém a náročném výšvihu přes poslední serak nás nejištěni předbíhají. Ale ouha, v již lehkém terénu jeden z nich (Čech) ztrácí mačku. Všimne si toho až po delší době a po vrácení s díkem zase odbíhá.
Cestou nahoru už začíná hřát slunce, foto: Jan Stračes Straka
Poslední úsek k vrcholku po hřebeni doslova běžíme. Slunce hraje proti nám. Je těsně před obědem a všechno se tu začíná teplem rozpouštět na kaši.
Cesta k vrcholu (v pozadí mt. Aspiring), foto: Jan Stračes Straka
Nevypadá to vůbec dobře. Kluci rychle využívají našich stop. Jsou mladí a vybavení je "netíží". Na vrcholu rychlá gratulace, fotka a honem nazpět do bezpečí pod ledovec.
Vrcholové foto, foto: Jan Stračes Straka
Další den je opět krásně, využíváme toho a po cestě zpátky omrkneme ještě ledovec Rob Roy. Je tu hodně znát, že cesta není náročná a je blízko k turistickému parkovišti. Tlupy mladých a jejich na plno řvoucí MP3 přehrávače nás na cestě lesem provázejí zpět do reality civilizace.
Horská atmosféra je ta tam. Jen se na sebe díváme a nevěřícně kroutíme hlavou. Asi už trochu stárnem.
Cesta údolím k úpatí je cca 20km, foto: Jan Stračes Straka
