Tento oblíbený závod se pořádá každé dva roky. Suprová organizace, krásné prostředí a hlavně velmi náročná a strmá trať dělá z této akce velmi populární vodáckou událost.

Uprostřed Švýcarska teče nenápadná řeka Striit a hlavní zdrojem vody je tající sníh z místních horských masivů a tak dopoledne je zde vody celkem málo, ale během finálových jízd se řeka velmi rychle plní. Závod se jede na cca minutu dlouhé trati a hned po odstartování z rampy je nepříjemný skok a pak už to jde ráz na ráz, respektive skok za skokem skoro až do cíle. Při kvalifikaci se člověk musí ohánět, ale hlavní „maso“ nastává až během hlavního závodu, kdy jedou dva kajakáři najednou. My dorazili na závody těsně před startem a tak jsme neměli skoro žádnou šanci potrénovat a rampu zkouším poprvé až během závodu. No a na mě je to dost znát, při kvalifikační jízdě kufruju hned v prvním skoku, a zůstávám hlavou dolů v nepříjemném válci pod skokem. Nakonec eskymuju a jedu dále, ke konci trati dělám další chybu, prostě jízda dost na h..... nic. Do hlavního závodu nakonec postupuju úplně z posledního místa a hned v prvním kole tak mám v rozjížďce nejrychlejšího závodníka dne.

Hlavní závod je mnohem adrenalinovější, jelikož dva kajakáři v tak náročné trati je opravdu zážitek a stačí sebemenší chyba a končíte. Já se nakonec dostávám až do čtvrtfinále, ale tam se mi po startu nedaří najet optimální stopu a tak jedu v těsném závěsu za Ronem Fisherem (pozdější vítěz) až do cíle, stále doufám, že ho někde předjedu, ale nakonec je v cíli asi o pul sekundy dříve.

Nicméně byl to opravdu perfektní závod, pohoda, slunce, super akce, hlavně u holek to byl skutečně dost drsné, ale nikomu se nic vážného nestalo a tak už se se můžeme jen těšit, až za dva roky se tu pojedu znovu. Zapsal: Honza Lásko Foto: Arnd Schaeftlein