Jižní stěna Aiguille du Fou patřila k vyhlášeným problémům západních Alp 60. let. Jako první se jej podařilo vyřešit čtyřčlennému americkému týmu T. Frost, J. Harlin, G. Hemming, S. Fulton v roce 1963 pomocí speciálních skob a bigwallové techniky vyvinut

    V 90. letech 20. století se podařilo domácímu specialistovi A. Ghersenovi přelézt cestu volně a vznikla strmá linie v devátém stupni obtížnosti. Výstup je celkem komplexní. Úvodní asi třistametrový kuloár je třeba lézt kvůli objektivnímu nebezpečí padajících kamenů a lavin v mačkách v noci (viz vysypanou kamennou lavinu pod kuloárem). Pokud není dobře vysněžený a zaledněný, skalní lezení v něm dosahuje místy pátého stupně. Následuje nádherné lezení mezi šestým a devátým stupněm UIAA ve strmých spárách a zářezech třísetmetrové stěny. Výstup klasifikovaný nejvyšším stupněm „ABO“ souhrnné alpské klasifikace se podařilo realizovat Dušanu „Stoupovi“ Janákovi a slovenskému horolezci Miru Peťovi v chladných a větrných podmínkách dne 23. 7. 2012. Nejtěžší délka byla vylezena stylem PP na druhý pokus, ostatní délky stylem on-sight.