Tilak podporuje Centrum Polární Ekologie, které funguje pod hlavičkou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Přečtěte si, jak probíhají jejich pravidelné expedice na Svalbard.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (Centrum Polární Ekologie) pořádá v letním období expedice do nitra Arktidy, na Svalbard. První nesmělé pokusy o českou vědeckou práci začali v této oblasti již v 80. letech minulého století a od roku 2007 se konají expedice již pravidelně každý rok. Letos již potřetí mají možnost účastnit se expedice i čeští studenti. Vybraní studenti mají možnost se účastnit kurzu polární ekologie, který kromě teoretické části zahrnuje i samotnou práci v terénu přímo na výzkumné stanici Jihočeské univerzity. Ta je umístěna v centrální části souostroví, v zálivu Billefjorden.
Výzkum, stejně tak i kurz pro studenty, pokrývá celou řadu dílčích vědeckých disciplin a témat. Díky extrémním klimatickým podmínkám, které v Arktidě panují, a malému počtu rostliných a živočišných druhů je místní ekosystém relativně velmi jednoduchý. To nám umožňuje jeho detailní studium a zachycení všech důležitých vztahů. Zároveň díky této jednoduchosti a malému počtu druhů je také velmi náchylný na případné změny. Ty se zde projeví velmi rychle. Proto je jedním z našich hlavních úkolů sledování vývoje krajiny ale i rostlin a živočichů v daném území, objevování zákonitostí, kterými se místní ekosystém řídí. Tímto pomyslným dílkem přispíváme do mozaiky širších mezinárodních vědeckých aktivit.
Expedice obvykle trvají dva až tři měsíce, během kterých se na výzkumné stanici vystřídá kolem 50 pracovníků a studentů. Pro práci v terénu se organizují do skupin dle svého odborného zaměření. Je nutné eliminovat rizika spojená s prací v tom extrémním prostředí. Mezi největší nebezpečí a zároveň i pro středoevropana největší zajímavost patří výskyt medvěda ledního. Tento vůbec největší suchozemský predátor může být nebezpečný i pro člověka, což se potvrdilo zatím posledním smrtelným útokem na britské turisty v roce 2011 několik kilometrů od naší stanice. Proto je každá pracovní skupina vybavena kulovnicí a dalšími prostředky pro zahnání medvědů. V tomto prostředí, kde jakákoliv pomoc zvenčí je limitována počasím (za dobré viditelnosti vrtulníkem cca 2 hodiny do civilizace, jinak není šance) si teprve člověk uvědomí potřebu důsledně dbát na vlastní bezpečnost! K Arktidě neodmyslitelně patří ledovce. Také naše expedice se studiem tohoto prostředí zabývá (viz obr.). Na rozdíl od časté představy lidí o Arktidě jako zemi ledu a sněhu se ale i zde vyskytuje řada rostlin (165 druhů vyšších cévnatých rostlin) a živočichů (sob, liška polární, medvěd lední, mrož a několik druhů tuleňů), které jsou samozřejmě také předmětem našeho studia. V červnu a červenci po roztání sněhu se velké plochy tundry pokryjí pestrobarevným kobercem kvetoucích rostlin. Vegetační období je zde však velmi krátké a v polovině srpna se již tundra barví do podzimní hnědé barvy. Od poloviny září se začíná krajina pokrývat sněhem, což většinou znamená i konec expedic.
Letní období (tedy období bez sněhu), zde trvá přibližně 3 měsíce. V nejteplejším měsící – červenci - teploty vystupují několik stupňů nad nulu (průměrná teplota 7-8°C). Arktický červenec si tak můžeme představit zhruba jako náš středoevropský listopad. V těchto podmínkách je samozřejmě práce v terénu značně ztížená. Tomu nepomáhá ani velmi častý výskyt mlhy nebo drobného mrholení s intenzivním větrem. Také teplota moře (červenec 4°C) příliš neláká ke koupání. Specikem práce v těchto podmínkách je tedy i vhodné vybavení. Při práci a pohybu v terénu je nutné být patřičně vybaven – kromě bezpečnostních prvků jako mačky a cepíny pro práci na ledovci je to i vhodné oblečení a obutí, které zajistí dostatečný komfort. Není noc horšího než v průběhu práce zjistit, že máte mokro v botech, profukuje vám bunda a na základnu vás čeká několikahodinový pochod. Díky podpoře Tilaku a s jeho vybavením se nám tyto nepříjemnosti stávají už pouze výjimečně. I přes relativně vyšší pořizovací náklady se nám tato investice určitě vyplatila. Je důležité se na vybavení spolehnout a vědět, že vás nenechá na holičkách. To oceníme nejvíce právě v těchto odlehlých končinách světa.
Krátké zprávy a fotky z poslední expedice jsou k dispozici zde: http://polar.prf.jcu.cz/exp2012_cz.htm
Text a Foto: Jan Kavan
