„Sám jsem netušil, kam mě v průběhu let krajinářská fotografie zavede,“ říká krajinář Jan Šmíd, čerstvý držitel ocenění QEP (Qualified European Photographer), jednoho z nejprestižnějších fotografických titulů na světě.
Bunda Raptor v akci
Ještě stále si užívám euforie z mého zatím největšího fotografického úspěchu, který jsem pro Českou republiku v oblasti krajinářské fotografie vybojoval po dlouhých 12 letech. Loni jsem byl také jediný krajinář z celé Evropy, který jako uchazeč o QEP uspěl. Ačkoliv mým hlavním fotografickým motorem je vášeň pro věc a pocit, kterým je člověk odměněn při pohledu na všechna ta krásná místa, jsou taková ocenění důležitým momentem, to nebudu zastírat.
Lofoty - za Severním polárním kruhem
Vždy jsem byl a budu oddaný krásám české krajiny – řada z vás mi určitě rozumí. Koneckonců například moje záběry jihomoravských polí, políček a remízků sbírají ocenění, včetně zlatých medailí, v mezinárodních soutěžích, kde konkurují snímkům z celého světa. Jenže znáte to. Člověk se posouvá a hledá nová místa, impulzy … jak se říká, „jde tomu naproti“. Stejně tak, jako je k zachycení hlubšího vesmíru potřeba „vyšplhat se blíž ke hvězdám“, tak jsem se posunul směrem k místům, která nabízejí zase jiný ráz přírodních krás.
Lofoty - Reine
Zabalil jsem pár objektivů a vydal se na průzkumy nových terénů. Na ráně byly samozřejmě rakouské a italské hory, kde jsem brzy poznal, že unikátním rázem krajiny mohu dát fotografiím nový náboj. Bylo mi jasné, že je věčná škoda nechat si tu krásu pro sebe. Na první fotoexpedice jsem přizval pár nadšenců ze stovek fotografů, kteří prošli mými workshopy a byli na denní a noční fotografování již zvyklí.
Lofoty - Cik cak
Začátky nebyly úplně snadné a příjemné. Člověk musí oželet pohodlí vlastní postele, pravidelné stravy nebo spánku. Tady pak štěstí přeje připraveným – ať již co do výběru lokalit nebo správné výbavy včetně vhodného oblečení i bot. Taky jsem si ze začátku zkusil, jaké to je, když nezvolíte správnou výbavu a když v tom lepším případě po svém návratu pozorujete jen omrzlé černající nehty na nohou. Jak říkám – „hrdinů jsou plné hřbitovy“
Island - Mrakiáda
Nicméně tohle všechno stálo na začátku mých speciálních fotoexpedic, které se velmi rychle dostaly do podvědomí fotografů a díky jejich zájmu jsem je v posledních dvou letech otevřel i pro širokou fotografickou veřejnost. Opravdovým rájem krajinářské fotografie jsou dle mého názoru norské Lofoty. Soustava ostrovů a poloostrovů nabízí úchvatné scenérie protkané členitými fjordy, to vše doprovázené nedotčenou severskou krajinou. Počasí na Lofotech je sice nevyzpytatelné (proto jsem zmínil důležitost správného oblečení a obuvi), na druhou stranu je teplý Golfský proud dělá daleko přijatelnějšími než jiné severské oblasti. Další výhodou jsou vynikající podmínky pro fotografování oblohy a polární záře – ještě dnes si vybavuju ten moment, když jsem poprvé stál tváří tvář té barevné nádheře. Každému bych přál zažít tu neskutečnou krásu, když nad vámi polární záře doslova tančí. Další duši hřející moment je pak obdiv a úžas diváků nad fotografiemi, kterými se snažím ten zážitek alespoň zprostředkovat.
Lofoty - Oko
Od té doby jsem Lofoty projel mnohokrát a přidal další fotograficky zajímavé destinace jako je například Island nebo Toskánsko. Tam se letos chystám ostatně znovu a s větším autem kvůli luxusním vinařstvím, které na cestě navštěvuji. Ale aby to nevypadalo, že českou krajinu házím přes palubu. České kompozice i vína si nenechám ujít ani příští rok, a to v rámci mého speciálního projektu s názvem „Fotovinobraní“, kde kombinuji výklad o fotografii a fotografování samotné s výkladem a degustováním vína. Mojí další velkou zálibou, kromě focení, je totiž degustování vína, kterému se věnuji již nějakých 15 let. A někdy je to mnohem náročnější než čekat na hřebenech hor na východ slunce :)
Island - Na jiné planetě
Několikrát jsem zmínil důležitost správného vybavení. A rovnou říkám, že fotovýbava je v terénu až na druhém místě. Pokud nemáte vhodné oblečení a pociťujete-li při focení diskomfort, pak není šance na pořízení povedených záběrů. Sám jsem to zažil mnohokrát ve svých začátcích anebo aktuálně u některých kurzistů. I když budou sebelepší fotografické podmínky, tak po dvou hodinách čekání v ledovém větru, kdy se vítr prohání vaší „prořídlou“ bundou, uděláte jeden cvak „tak nějak“ a pak rychle pryč do tepla. Zvlášť na Lofotech nebo Islandu je funkční oblečení nezbytností, a to z toho důvodu, že je počasí v oblasti Severního polárního kruhu velmi proměnlivé a slunečné počasí se může během hodiny snadno vystřídat se sněžením, deštěm, vichrem a proměnit se opět v krásný slunečný den. Proto se mým věrným partnerem při cestách za focením stal Tilak. Goretexová bunda a kalhoty jsou pro mě dnes nezbytným základem. Žlutomodrý Raptor má čestné místo v mém šatníku. Ale také třeba Ketil, Spike nebo Femund. Prostě a jednoduše – „bez Tilaku ani ránu“.
www.facebook.com/jansmidphotography
Lofoty - Zlaté písky
