Podle Májského kalendáře se blíží konec světa a tak je nejvyšší čas napsat, jaký byl letos rok, co se povedlo a co už třeba méně. Já měl několik super akcí a věřím, že na jednu ještě teď před koncem roku odjedu.

    Když to vezmu po pořádku. Vše začalo v Jižní Americe a to přesně v Ekvádoru, kam jsme se vydali s naší oblíbenou česko-slovenskou skupinou sjíždět místní řeky uprostřed deštných pralesů a vůbec objevovat krásy této země. Musím říci, že jsem byl z celé akce mile překvapen. Jak už s možností sjíždění řek, tak i celým Ekvádorem. Je to prostě pohodová země.       Konec zimy a začátek jara jsem zkoušel trénovat na slalomové lodi v jižní Francii a pak již následovaly klasické jarní akce. Vydařená byla byla hlavně akce do Tessinu (jih Švýcarska)a Piemontu(severozápad Itálie), kde jsme měli tentokrát super vodu a každá řeka měla vody až až. Pak se jelo na závody Teva Extreme Games v Itálii, které je také vyhlášeno jako neoficiální mistrovství světa v extrémním sjezdu na divoké vodě. Celá akce se již tradičně jezdí západně od Milána, u městečka Ivrea. Tento rok se mě podařilo celkově vyhrát a dokonce jsem i zvítězil v prestižním vloženém závodu „King of the Falls“. Nutno k těmto úspěchům dodat, že to pro mě byl nejvydařenější závod roku. To jsem však ještě netušil :-).  

Začátkem léta vyrážíme směr Norsko za krásami místních řek a na závody Ula Extreme Race a Sjoa Sweet Rumble. Tento rok nám to s vodou nějak vychází, jelikož je tu nejvíce sněhu za poslední desítky let a tím pádem i dost vody z tajícího sněhu. Celá akce v Norsku super, ostatně jako vždy a tentokrát máme s sebou outdoorového fotografa Vítka Ludvíka, který je dvorním fotografem Red Bullu a realizujeme projekt o vytvoření nevšední fotky z divoké vody. Doma sestrojíme hliníkovou konstrukci na záď lodi a tam pak umístíme full frame foťák a fotíme akční divokou vodu z jezdcovi perspektivy. Léto uteče jako nic a pomalu se blíží významná vodácká akce Adidas Sickline Race v Rakousku. Před závodem na řece Otztaler Ache trávíme celý týden a dost si to tu užíváme. Mě se tu však moc nedaří a tak se nedostanu do super finále, kam jde 15 nejlepších ze 150 členého závodního pole.  

Během podzimu stihnu ještě jednu pádlovací akci na jihu Francie a severu Španělska a teď je již čas začít opět balit kufry a zamířit směr teplé krajiny, kde se dá pádlovat i v zimních měsících. Nevím jak to bude s koncem světa, ale pokud přijde, tak ho rozhodně přivítám někde v Patagonii nebo na krásných vodopádech v Argentině, kde bychom rádi i oslavili příchod roku 2013.  

I touto cestou Vám přeji krásný konec tohoto roku a ať je příští rok co možná nejvydařenější a ať jde co nejméně věcí špatným směrem. Honza Lásko