Léto bylo letos v Alpách deštivé. I mezi dešti se sice občas dalo něco vylézt (Miss Italia), ale nebylo to ono. V severních stěnách západních Alp se však nashromáždilo tolik vody, že když začala koncem léta mrznout, stěny se pokryly ledovou glazurou, která nabízí super lezení s mačkami a cepíny. V klasických směrech bylo možné potkat zástupy a svých řídkých opakování se dočkaly i extrémnější mixové záležitosti. Mezi jednu z nich patří No Siesta! v severní stěne Grandess Jorasses. Cestu vylezenou v polovině 80. let Stanem Glejdurou a Jánem Porvazníkem s takovou nenápadnou klasifikací VII / A1 led 90° označil Robert Jasper po svém prvním volném přelezu (2003) za jednu z nejtěžších mixových cest v Alpách... Podmínky na mixový přelez má cesta zřídka, takže teď nebo zase třeba až za pár let. Cestu jsme si společně s Bačou chtěli vylézt už nějakou dobu, a proto neleníme a 23. 9. 2014 mašírujeme pod Jorassy. Klaplo to, alespoň z větší části. Super lezení, ledu tak akorát, někdy však až překvapivě málo. Přibližně na 17. délce glazura došla. Sice jen asi na osm, deset metrů, ale bohužel zrovna ve zbytečně kompaktním a strmém terénu. Po asi hodině čenichání, jestli by nešlo odtátý flek oblézt a do délky se napojit někde výš, volíme čtyřdélkový úhybný manévr cestou Bonatti – Voucher, která zde má asi klíčové místo, protože je to celkem těžké lezení. Poté návrat do No Siesty a stále docela zajímavým a pěkným lezením na vrchol, kam jsme dolezli 26. 9. před polednem. Jeden bivak jsme absolvovali pod stěnou, poté dva ve stěně, přičemž první z nich poměrně dost nekomfortní na malé poličce ve vytrvalé sněhové vánici a průběžném zásypu sněhem. Dobrý trénink, ale spíš pro mysl než pro tělo. Bez možnosti povolit pořádně boty nám v tom sněhu trochu namrzli prsty na nohou. Mně trochu víc do férových omrzlinek, asi proto, že jsem už měl dřív problémy a prsty se pak chytí každé hloupé příležitosti. Cesta má asi 1200 metrů, obtíže se dost mění podle aktuálních podmínek. Ty naše odhaduji tak do stupně M7, ale s hromadou zajímavého lezení i v relativně lehčích délkách. Z výstupu máme radost až na kost!
Stoupa
Článek o přelezu "No Siesta!" od Pavla "Bači" Vrtíka na serveru lezec.cz
