„Rok po pádu na labských pískovcích a vícečetných poraněních jsem dostal nápad zkusit se jít opatrně projít do Tater a když to půjde, tak tam vylézt něco převislého, kde mne nebude tolik limitovat „titanová pata“.
25. 6. 2017 se nám podařilo s Míšou Boudovou z horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno vylézt volně cestu „PP variant“ na Lomnickou vežu. Pro Míšu bylo motivací vylézt na prvním konci délku vedoucí trhlinou za 8- pod převis, já byl zvědavý nejen na klíčovou střechu za 9+, ale také na to, jestli pod stěnu vůbec dojdu. Došli jsme, viděli jsme, vylezli jsme.
Přístup byl pro mne v podstatě větší problém než samotné lezení, kde většinu váhy drží ruce. V haptické paměti jsem neměl uloženo, že je to na přístupových cestách v Tatrách tak strašně nerovný a tvrdý. Nějak jsem si pamatoval, že jsou to takové pohodové chodníky vyskládané z kamenů a pak se jde kousek sutí. Realita mne trochu zaskočila. V autě jsem měl pro každý případ nachystané berle, ale zjistil jsem, že jsou stejně celkem k ničemu. Nejlepší bylo chodit přes kameny po špičkách. Jsem rád, že zhruba rok po úraze jsem zvládnul něco takového, ale do další podobné aktivity se asi hned tak nepohrnu. Zároveň jsem si připomenul, jak je v Tatrách krásně (potkali jsme mj. kmotru lišku s rodinou) a že je super, že se tam můžu vůbec podívat a hýbat se v takových cestách. Cesta je pohybově velice pěkná, vzdušná a těžká, takže z přelezu jsme měli radost. Počasí bylo dobré. Co víc si přát?
Pro faktografický pořádek dodejme, že Míša svoji délku nakonec vylezla „pouze“ RK stylem, když „smekla“ za nejtěžším místem u štandu. Já svoji délku za 9+ kombinací PP a RP stylu (v délce jsem si nechal připravený jeden mikrofriend a čoky a několik smyček s karabinami). Střechu je vhodné lézt na dvou lanech, přelézají se ostré hrany a hrozí na pár místech naseknutí lana v případě nešikovného pádu. I přes přidané 4 nýty ve střeše cesta nepostrádá divokost. Jedná se o starou hákovačku (P. Pochylý, J. Zrust 1967) a některé staré skoby nedrží. Jednu jsem si ulomil na památku, polovinu raději necvakal. Ve všech délkách je potřeba se dojistit malými stopery a friendy.“
Dušan Stoupa Janák
