Když jsme v dubnu představili bundu Aira, zákazníci se ptali po srovnání s modelem Tind. Na první pohled dvě velmi podobné větrovky si o porovnání jednoduše říkají. Tak tady je!
Chystáme se na letní sezónu, a tak jsme v dubnu ušili bundu Aira (modrá) a v květnu Tind (černá). Jestli si říkáte, že je to v podstatě stejná bunda, zbystřete, protože tyhle dvě větrovky jsou krásným příkladem toho, jak drobné rozdíly ve střihu a technických detailech vedou k diametrálně odlišným kouskům svrchního oděvu. Ve zratce, pokud po horách více chodíte, Tind je lepší volba, pokud běháte, Aira je pro Vás ta pravá. Jestli se ale chcete dozvědět víc, čtěte dál.
Začneme od hlavy, tedy od kapuce. Tind má kapuci techničtější, nastavitelnou. Vzadu najdete nastavení hloubky kapuce a vepředu na límci zase stahovací poutka. Ta jsou navíc protažená na vnitřní stranu límce, kam je můžete schovat.
Je to šikovná vychytávka, protože vás takto nebudou ohrožovat poutka poletující ve větru. Oproti tomu Aira disponuje opravdu minimalisticou kapucí, která je přiléhavá a díky elastickému okraji nevyžaduje žádnou manipulaci. Při běhu se tak o kapuci vůbec nemusíte starat a sama tak dobře drží na místě.
Otvory na palec - vděčné téma outdoorových nadšenců, jeden je miluje a druhý nenávidí, a není tak divu, že se o nich dá dlouho a vášnivě diskutovat. Tady to ale není potřeba - Tind otvory na palec nemá a Aira ano. Na své si tak přijdou zastánci obou táborů. Rukávy jsou na obou bundách zakončeny elastickou manžetou.
Kapsy - u bundy Tind najdete dvě klasické, prostorné kapsy v bocích na zip. V levé kapse je navíc poutko, o tom níže. U turistické bundy není problém v kapsách nosit ledacos, nic neposkakuje. Naopak běžecká Aira má jednu malou kapsičku na prsou (na gel, tyčinku, nebo třeba klíče) a jednu trochu větší kapsu na pravém boku dole. Tam už se vejde i telefon, a zase tu najdete schované poutko.
Do této kapsy se totiž dá celá Aira snadno sbalit. Balíček měří na délku přibližně 15 cm a dá se za poutko připnout kam budete chtít. Tind se balí do levé boční kapsy, a protože je to kapsa prostornější, měří po sbalení cca 20 cm. Rozdíl v hmotnosti obou bund je minimální, Tind ve velikosti L váží 155 g a Aira 130 g.
Stejně tak materiály použité pro výrobu se chováji naprosto srovnatelně - jsou dobře mechanicky odolné, prodyšné, snesou batoh a jsou opatřené DWR. Rozdílný je střih. Zatímco Aira je v užším, sportovním střihu, Tind je volnější, chcete-li civilněji vypadající bunda, pod kterou snáze dáte i objemnější spodní vrstvu.
Pokud jste se dočetli až sem, určitě už máte ve výběru jasno. Tind na turistiku, Aira na běhání, obě dvě ale hlavně do hor a do přírody!
NEVÍTE, KAM V LÉTĚ? ZA DOBRODRUŽSTVÍM S EXPEDITION CLUBEM!
Následující text si pro vás připravil náš kamarád a ambasador Ondra Švirák.
Možná jste již někdy o Expedition Clubu zaslechli. Jsme parta dobrodruhů, kteří dělají výpravy do míst, která nejsou pro každého. Můžeme Vás vzít do Grónska na polární výpravu, proběhat s námi Kalifornii, zúčastnit se seakayakové expedice ze Stockholmu do Helsinek nebo se pokusit o výstup na momumentální horské velikány. Ačkoliv nám v žilách tepe touha po poznání a posouvání svých hranic, organizujeme také jednoduché akce od balkánského roadtripu, přes středoasijské treky, až po outdoorový kurz první pomoci. I přes to že nás legislativa dohnala k tomu, abychom se stali oficiálně cestovkou, z našich úst tento pojem nikdy neuslyšíš. Nepořádáme zájezdy, ale organizujeme výpravy. Na akci Vás nedoprovází delegát, ale certifikovaný horský průvodce. Zapomeňte na desítky bezejmenných klientů, my jezdíme ve skupině maximálně desíti účastníků. Zkrátka a dobře “nejsme” cestovka, ale Expedition Club!
S Romanem v Grónsku
Pamatuji si to jako včera, kdy se nám na zimní Sarek přihlásil zakladatel Tilaku Roman Kamler. Vlastně se mělo původně jednat o polární Grónsko, ale doba covidová naše plány změnila.Tím se roztočil kolotoč událostí, který by byl na samostatný článek. Roman byl kvůli úřednické chybě po příletu do Stockholmu deportován zpět do Prahy a složitě se dostával zpět.
Vykolejený noční vlak zablokoval trasu do Kiruny a donutil nás k půjčení dodávky. Přejeli jsme tak přes den celé Švédsko a potřebovali jsme se na startu treku pořádně prospat. Ejhle! Bytný nám poslal chybný kód od schránky s klíči a nedalo se s ním spojit. Všechno se nám naštěstí podařilo vyřešit a měli jsme velkou radost, že konečně můžeme vyrazit. Po čtyřech dnech přechodu nás však zastavilo počasí. Foukal vítr rychlostí až 100 km/h a měli jsme štěstí, že jsme se zrovna nacházeli v chatové osadě, kde jsme vše mohli v klidu přečkat.
Kvůli vichřici jsme se opozdili natolik, že jsme se museli otočit a jít stejnou cestou zpět. Po příchodu na signál nám přišla zpráva, že náš let domů byl zrušen a buď musíme letět už zítra nebo až o 4 dny později. Tím opět začal koloběh zdolávání dalších překážek. Jako na potvoru se zrovna posouval zimní čas na letní, takže jsme měli o hodinu méně. Museli jsme přebookovat všechny letenky a koupit novou pro Romana, protože mu cesta zpět propadla deportací do Prahy. Po příjezdu na letiště se muselo rychle vrátit auto do půjčovny a absolvovat antigenní testování. Naštěstí všem vyšel negativní výsledek a s odřenýma ušima jsme letadlo domů stihli. Se vším jsme se dokázali popasovat a následně to po příletu do Prahy řádně oslavili.
A výsledek? Nejen, že jsme následující rok odletěli s Romanem na polární výpravu do Grónska, ale vyrazil s námi i na další 3 akce. Souhra negativních okolností prověřila naše charaktery a dala vzniknout partnerství, na které jsme právem hrdi. Bez pohybu není radost a Tilak s Expedition Clubem pohyb s radostí krásně propojuje. Díky za to, že jste!