Již několik let pořádá Centrum Polární Ekologie (Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích) výzkumné expedice na souostroví Svalbard, kde je v centrální části největšího ostrova – Spitsbergen – umístěna česká výzkumná základna.

Měření a experimenty prováděné během léta však bylo nutno doplnit o důležitá měření i během zimy, která zde trvá většinu roku. Vybraní členové CPE se proto rozhodli provést potřebná měření během dubna 2014. Duben je v této části Arktidy ideální sezonou pro terénní práce – pomalu nastává polární den (první kompletní den bez západu slunce je 19. duben), mořský zámrz dosahuje největší mocnosti a umožňuje tak jízdu na sněžných skútrech a především je na konci zimy ve sněhové pokrývce kompletní záznam událostí celé zimy. Naším cílem bylo především zmonitorovat stav sněhové pokrývky na experimentálních plochách, kde se během léta sleduje vývoj tundrové vegetace, prozkoumat jak lokální atmosférické podmínky (především síla a směr větru) ovlivňují distribuci sněhu na sledovaných plochách – zjistit závislost sklonu a expozice terénu ke světovým stranám. Dalším úkolem bylo zjištění stavu sněhové pokrývky na ledovci Bertil, jehož hmotová bilance (přírůstky/úbytky) je dlouhodobě sledovaná. V různých částech oblasti zálivu Petunia byla rovněž prováděna měření hustoty sněhu. Můžeme tak relativně spolehlivě odhadnout kolik sněhu v dané oblasti napadne a rozšířit naše znalosti o této odlehlé části Svalbardu, o které prakticky neexistují žádné spolehlivé informace. Značná pozornost byla také věnovaná sběru biologických vzorků (semena rostlin unášená větrem, vzorky mikroorganismů pro výzkum mechanismů jak v daných extrémních podmínkách přežívají nebo vzorky trusu ledních medvědů pro parazitologická vyšetření). Díky mořskému zámrzu a přítomnosti velkého množství tuleňů se oblast během zimy stává atraktivní pro medvědy lední. Ti tuleně aktivně loví v místech, kde se tuleni vynořují ze svých dýchacích otvorů v ledu. Pozorování tohoto lovu je atraktivním zážitkem, na druhou stranu člověk díky tomu ví, že medvědi jsou neustále někde nablízku. Práce i pohyb v terénu je proto možný pouze se zbraní! Dalším faktorem, který práci v této oblasti poněkud ztěžuje, jsou teploty často klesající pod -20°C. To není v měřítcích Arktidy žádný extrém, ale některé manuální práce vyžadující přesnost a tudíž prakticky vylučující nošení klasických rukavic se stávají občas trochu absurdními. Pro instalaci meteo stanice a zapojení některých citlivých sensorů jsme například používali latexové laboratorní rukavice. Ty sice neochrání před zimou, ale člověk alespoň nepřimrzne ke kovovým součástem instalace. Kromě těchto improvizovaných pracovních pomůcek jsme měli k dispozici i kvalitní oblečení od Tilaku, což nám trochu ulehčilo situaci (viz. fotky). Na druhou stranu je nutné přiznat, že nejvíc nás zahřálo štípání dříví a následný rozdělaný oheň ve starých ruských kamínkách v bývalé lovecké chatě…