V prosinci, těsně před Vánoci, jsme si s mou parťačkou Kájou Paloudovou vymyslely menší dobrodružství. Zúčastnily jsme se závodů na – občas hodně divoké, občas méně – řece Nu Jiang v provincii Jün-nan v Číně.
Nápad to byl hodně spontánní, protože jsme se o závodech dozvěděly náhodou z doslechu. Celou akci jsme začaly řešit necelé tři týdny před naším odletem. Už minulý rok se závodů zúčastnila jedna skupina sportovců z České republiky, takže jsme od nich mohly zjistit pár základních informací. Zařídily jsme si víza a letěly. Už jsme jen doufaly, že se nám někde po cestě v letadle neztratí pádla, která jsme měly s sebou. Naštěstí nám veškeré vybavení dorazilo.
Na místě nám organizátoři půjčili plastové kajaky, které vážily téměř dvojnásobek toho, co lodě, na kterých jezdíme běžně. Ze začátku jsem s tím hodně bojovala, ale myslím, že kdo jednou umí pádlovat na divoké vodě, rychle si zvykne na jakýkoli typ lodě. Přesto měli čínští závodníci s vlastními loděmi oproti nám velkou výhodu.
Nejdřív jsme jely dva závody na krásné, ovšem ne tak divoké části řeky, kde nás Číňanky s rychlejšími loděmi porazily. Pro mě ale přišel nejzajímavější závod až poslední den, kdy jsme sjížděli velmi obtížnou peřej Tiger Jump. A divoká voda, to je moje.
Tiger jump
Už jsem sjížděla pár řek, ale žádná z nich se velikostí nedá srovnat s Nu Jiang. Všechny vlny a válce byly obrovské. Nevěděla jsem, co od řeky ani od své lodi čekat. Ze břehu jsme si nastudovali stopu a s pořádnou dávkou adrenalinu v žilách jsem vyjela.
Když člověk jede správnou stopu, může i hodně divokou vodu sjet bez jakýchkoli komplikací. Problém nastává až tehdy, když netrefíte správnou linii. V tu chvíli si s vámi voda začne dělat, co se jí zachce. A čím divočejší řeka, tím větší rodeo.
Ve svých jízdách jsem nejela dokonale, a taky mě to dvakrát potrestalo. Jednou mě válec držel skoro půl minuty a nemohla jsem z něj vyjet. Další jízdu jsem pak eskymovala v dost nepříjemném vývařišti. Ve výsledku to byly oproti některým ostatním jen drobné problémy, takže u mě rozhodně převažovalo nadšení z divoké vody a z dobře projetých pasáží.
V předchozích závodech startovalo dobrých třicet závodnic, ale na Tiger Jump jsme se rozhodly nastoupit jen tři statečné. Proto není moc překvapivé, že jsem se nakonec, i přes drobné komplikace, umístila na 2. místě.
Skvělá zkušenost, nádherná příroda a místní kultura. Bylo to poprvé, co jsem se podívala takhle daleko z Česka, a byla jsem nadšená. Děkuju své parťačce, že do toho se mnou šla a že jsme se mohly závodu zúčastnit. Už se nemůžu dočkat, co si na sebe nachystáme příště.
