Fotoreport: Islandem nejen za polární září

27. 4. 2016 Michal Balada (www.michalbalada.com)

Island mně učaroval už před léty a ne nadarmo se o tomto ostrově občas říká, že jej po první návštěvě budete nenávidět, nebo si jej zamilujete a budete se muset stále vracet. Krajinářovo srdce tíhne neomylně k druhé z možností.

Nesčetněkrát jsme byli na Islandu v květnu, kdy slunko zapadalo jen na velmi krátkou dobu. Proto jsme byli často svědky i dvě hodiny trvajících krvavých západů a východů slunce, toho se skoro nedá nabažit. Ovšem jen tehdy, vyjde-li počasí, které si s člověkem také umí krutě pohrávat a několikadenní nepřetržité lijáky nebývaly výjimkou.
Vše postupně směřovalo k tomu, vydat se do země ohně a ledu také v zimním období. Lákadel je tam totiž nespočet. Prvním jsou časté polární záře. Další a nutno říci minimálně stejně atraktivní jsou dech beroucí ledovcové jeskyně, které jinde v Evropě nemáte šanci vidět a navštívit. O vysokých vodopádech, lávových polích a až mysteriózně působící krajině se netřeba zmiňovat.

Ledové chrámy jako z jiného světa

Při pohledu na fotografie pořízené v ledovcových jeskyních na Islandu si nejeden nezasvěcený divák musí klást otázku, zda je tohle vůbec možné? A ono je, příroda je opravdu mocná čarodějka.
Formuje je s neuvěřitelnou rozmanitostí především tekoucí voda. Sníh a led, který odtává v letním období na povrchu ledovců, stéká do dutin a prasklin a pak vytéká z útrob těchto prastarých obrů u jejich paty, kde vytváří vstupy do jeskyní. Někdy jsou tyto vstupy úzké a krkolomné, takže lezete po všech čtyřech kamsi do útrob tisíce let starého ledovce (doporučuji především klaustrofobikům), jindy je vstup i deset metrů vysoký a můžete si tam pohodlně nakráčet třeba v teniskách.
Přístupné jsou jeskyně pouze v zimním období, na Islandu tedy cca od listopadu do března a to ještě v závislosti na aktuálním počasí. V létě jsou částečně, nebo zcela zaplavené vodou a nebezpečí jejich zřícení je extrémní. Proto mohou být každou zimu na jiném místě a s určitostí jsou každý rok jiné svým tvarem i velikostí.

Jak se do jeskyní dostat?

Na samotném Islandu pak máte dvě možnosti. Zaplatit si výlet do jeskyní s místním průvodcem. Výhodou je jistota, že se do některé z ledovcových jeskyní opravdu podíváte. Obrovskou nevýhodou je velmi krátký pobyt uvnitř samotné jeskyně (obvykle 45-60 minut) a množství lidí, kteří jsou tam s Vámi přítomni. Skupina totiž čítá okolo patnácti turistů, výjimkou není ani to, že se v jedné jeskyni potkají takové skupiny hned dvě najednou. Asi si umíte představit, kolik toho nafotíte….
Druhou možností je vlastní iniciativa a hledání, výkonný automobil 4x4 a trocha rozumu, abyste jej neutopili v prvním zamrzlém brodu a podobných záludnostech, kterých je po cestě k jeskyním dost a dost. Většina místních půjčoven automobilů dnes již má v podmínkách zákaz jezdit kdekoliv mimo vyznačené cesty a hádejte, kudy musíte k jeskyním jet? Takže opatrnost nadevše! Islandské ledovce jsou územím nikoho, takže do jeskyní můžete klidně i sami a nikdo vám to nemůže zakázat. Samozřejmě na vlastní nebezpečí. Nejste časově omezení, můžete zde blbnout dlouhé hodiny a stále nemáte dost. V drtivé většině případů se obejdete i bez maček, cepínů a podobné výbavy.
Samozřejmě musíte brát v potaz, že ledovec je živý organismus a může se kdykoliv rozhodnout, že jeskyni zavalí, takže je třeba dávat pozor, kam člověk strká nos a objektivně na místě situaci vyhodnotit.
Minulou zimu jsme našli nejdříve jednu s perfektními tunely, které od sebe oddělovaly jednotlivá žebra, jeskyně měla několik vstupů, samostatné sloupy, no prostě byla skvělá!!
Druhá jeskyně byla úplně jiná. Zavedla nás přímo do útrob ledovce Vatnajokull. Byla mnohem rozlehlejší a nabídla i několik průhledů ven provaleným stropem, které byly velmi fotogenické. Celou jeskyni tvořil jediný tubus. Tu z poloviny zavátý sněhem, tam zase vyplněný naplaveným štěrkem.


Třeba letos byla situace žalostná. Přístupná byla na celém jižním pobřeží pouze jedna jeskyně, ostatní byly zborcené, zavalené lavinami, nebo jinak nepřístupné, a proto zde byl extrémní mumraj. O tom, že byste jí měli chvíli sami pro sebe, nemohla být bohužel řeč.
Zaměřili jsme se proto hlavně na polární záři. Noci jsme tak prostáli venku, přes den jsme většinou dospávali. Počasí nás hned první dny pořádně zkoušelo. Téměř nepřetržitý liják, střídající se s vánicemi nebyl úplně to pravé ořechové. Ještě horší bylo, že zrovna všechny ukazatele intenzity polární záře byly na svých maximech. My však hleděli do totálně zatažené oblohy a situace se pomalu ale jistě stávala zoufalou…
A když už přestáváte doufat, začnou se dít věci! Takové divadlo se nám ukázalo nad známou horou Kirkjufell. Mraky se rozestoupily jen na půl hodinky a stálo to zato.


Další štací pak bylo asi nejprovařenější místo na celém Islandu, ledovcová laguna Jokulsarlon. Jde jednoznačně o unikát, ledové kry se zde odlamují z ledovce, putují po laguně a vyplouvají na mořské pláže v okolí.
První noc tu zoufale hledíme do totálně zatažené oblohy. Polární záře je opět na maximu, i přes mraky je vidět, jak obloha doslova zeleně hoří, no bohužel nám nezbývá, než zatlačit slzu. Focení se žádné nekoná, je to k vzteku…
Další noc je situace opačná. Vymetená obloha, ale pro zněnu ani malinká zelená čmouha, prostě nic. Začíná to být k pláči, zbývá nám poslední noc před návratem do Reykjavíku.
Ale Island se s námi nakonec loučí opravdu velkolepě! Bezvětří (v těchto zeměpisných šířkách dost rarita), jasno a divadlo na které se nezapomíná.


Michal Balada (www.michalbalada.com)

Evolution

Evolution

Klenot firmy vybroušený mnoha lety vývoje a zkušeností týmu spolupracovníků. Špičková horolezecká bunda z robustního třívrstvého materiálu GORE-TEX® Pro.

Detail produktu

Mohlo by vás také zajímat

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.SouhlasímDalší informace