Všechny mince mají dvě strany. Ne vždy je ta druhá strana vidět hned a ne vždy jsou obě strany přesně vyvážené, ale jsou nerozlučně spojené.

O té špatné straně nemoci COVID-19 víme dost a každý den si můžeme přečíst o negativních zdravotních, ekonomických i politických důsledcích. Pro horolezce a cestovatele se zavřely hranice, letenky propadly peklu, horští vůdci zamáčkly slzu nad zrušenou skialpinistickou sezónou. Moje žena přišla o zakázku snů – průvodcovskou činnost v Grónsku a výdělek za celou sezónu, mně koronavirová pandemie škrtla výjezdy do Tater i Alp.

Povaha práce výzkumníka a vysokoškolského učitele mi na rozdíl od jiných lidí snadno umožnila práci z domu, tj. home office. Šťastným řízením osudu se karanténou uzavřený penzion a kemp Zámecká v Adršpachu stal v květnu přechodnou adresou mého home office, tedy bydlištěm i kanceláří. Poprvé v životě jsem díky koronaviru strávil v Adršpachu celý měsíc v kuse. Ačkoli lezení s ohledem na úraz z roku 2016 nemůžu věnovat už tolik času jako dřív a musím opatrně volit cesty, ve kterých mi sešroubovaná koncovka nedá stopku, z tísíců cest v Adršpaško-Teplických skalách je pořád dostatek na výběr. Nejen horolezci, ale všichni milovníci přírody si přijdou na své. Broumovsko je překrásnou chráněnou krajinnou oblastí, kde je možné pozorovat divoká zvířata (především ptáky, ale třeba také vlky) nebo stáda polodivokých koní, nebo se prostě těšit z krásy skalních měst a malebné kulturní krajiny.

Kromě prvního životního setkání se stehlíkem i vlkem (to se nepovedlo tak docela, proběhl mi za zády a než jsem se stihl otočit, už byl v trapu, lump jeden), bylo za ten měsíc dost času i na lezení. Vedle několika klasických výstupů "padlo" i pár těžkých cest, např. Kudy Hudy? klasifikace Xc, Bílá válka za Xb – obojí ladění jednoprstových dírek v kolmé stěně -, nebo Salto mortale IXc stylem flash. Největší radost jsem však měl z vylezení čtyřmetrového pískovcového trpaslíka krčícího se v jehličí u kotníků adršpašských skalních obrů.

Supertechnický boulder po oblinách na tření Dlaňák (na videu) byl pro mne výzvou především kvůli omezené hybnosti pravé nohy (v kotníku titanové šrouby, koleno i kyčel po operacích). Vzal mi určitě víc úsilí než všechny desítky a devítky dohromady. Odměnou byla velká radost plynoucí z malého posunutí osobních limitů. Překonání něčeho zpočátku zdánlivě nelezitelného je emocí, kterou sdílí asi všichni horolezci bez ohledu na hodnotu magické číslice (klasifikace obtížnosti), kterými se marně snažíme neměřitelné převést na měřitelné.

Radost z posouvání osobních limitů mohou zažívají všichni sportovci a na vlastní kůži jsem vzdáleně ochutnal, že ji mohou zažívat i lidé se zdravotním omezením. Limity má každý jinde, prožitek z jejich dosahování však může být stejný. V Ádru se k tomu přidá ještě nádherné přírodní prostředí. Karanténa pominula, můžete vyrazit. Ať vás tření provází!

Dušan Stoupa Janák