V rámci testování nových výrobků jsme se s mým dlouholetým parťákem Ivanem znovu vydali daleko na Sever do národního parku Reisa v Norsku.

Tentokrát nešlo jen o lezení ledů, ale zároveň jsme fotili a točili propagační materiály spojené s dalšími zimními aktivitami v oblasti řeky Reisy. 

První dva dny bylo pár stupňů pod nulou a slunce. Ideální podmínky. Lezli jsme kratší, asi třicetimetrové ledy v aréně blízko u cesty. Idea je taková, že s horním jištěním by si něco takového mohli vyzkoušet i návštěvníci údolí.

Pak začalo sněžit, a to trošku zkomplikovalo lezení. Ale poradili jsme si.

A pak začalo sněžit opravdu hodně vydatně. Dvakrát jsme skoro dvě hodiny prošlapávali cestu pod krásný ledopád a bořili se po kolena i se sněžnicemi. Ale lézt opravdu nešlo. Stěnou valil sníh v lavinkách a občas se nahoře utrhla převěj a projela až do údolí.

Když se počasí umoudřilo, dostali jsme za úkol přespat v laponském stanu. Teplota spadla hodně hluboko pod nulu a my jsme vyrazili na skútrech na pláně nad údolím. Večer ještě na kopec zkusit ulovit nějaký záběr, a pak už noc ve stanu. Teplota venku se blížila mínus třicítce a ve stanu teda extra tepleji nebylo :)

No a pak to přišlo. Výlet hluboko do Národního parku Reisa. Šlapeme skoro 4 hodiny s naloženými saněmi. Když dorazíme k chaloupce, je pětadvacet pod nulou. Zatopíme a trošku to pomůže, ale sníh na podlaze neroztaje ani do rána. Večer mám takové severské mrnění, a opravdu to vyjde. Aurora svítí a já strávím venku ve třiceti pod nulou několik hodin. Ale stálo to za to.

Ráno jdeme ještě skoro dvě hodiny pod velký ledopád, který jsme si vybrali pro výstup. Na slunci zima povolila a lezení je fantastické. Zlatý hřeb krásného výletu.

Roman Kamler