Jak tato dvojka začínala? A jaká byla jejich cesta v kvalifikaci na OH v Riu?
Ahoj, jsme kanoisté, vodní slalomáři a závodící v kategorii C2. Jmenujeme se Ondřej Karlovský (háček) a Jakub Jáně (zadák). V dětství jsme se věnovali jiným sportům, než je vodní slalom, Kuba gymnastice a Ondra plavání. Když nám bylo dvanáct, dostali jsme se do prostředí vodního slalomu. Tenkrát jsme každý jezdil sám na singlkanoi (kategorie C1), ale naši trenéři to viděli jinak. A tak jsme začali jezdit na deblu za oddíl Hradec Králové.
Dařilo se nám. Byli jsme nová posádka, ale i v konkurenci juniorů, kteří se tomuto sportu věnovali od malička, jsme dokázali vyhrávat. Zlom nastal v roce 2006, kdy se nám podařilo vyjet juniorskou reprezentaci. Nastoupili jsme do závodu mistrovství světa a skončili na 11. místě.
V roce 2007 jsme už na deblu váleli stejně jako na singlu a rok 2008 byl pro nás velkou motivací. Roudnice nad Labem pořádala MS juniorů, které jsme chtěli jednoznačně vyhrát. S přibývajícím věkem rostla i naše výkonnost a cíle. Na MS jsme skončili druzí o 0,3 a na ME juniorů taktéž. Výše zmíněná sezóna byla pro nás zlomová, byli jsme zklamaní, protože jsme tomu obětovali hodně. Vzpomínáme, že naši vrstevníci chodili po mejdanech a my jsme každý volný víkend dřeli v Roudnici. Díky získaným kovům, jsme dostali nabídku od seniorské reprezentace absolvovat soustředění s těmi nejlepšími. Tam jsme odcestovali jako “debliři” a tak už zůstalo. V tom roce jsme už v kategorii C1 nezávodili.
O rok později přišla nabídka od Dukly Brandýs nad Labem. Nabídku jsme přijali s tím, že jsme přes týden byli v Hradci a víkendy jsme trávili v Praze, kde jsme byli zařazeni do skupiny s olympijskými medailisty v kategorii C2. Trénovat s nimi byla paráda a tak se i zvyšovala naše výkonnost. Zhruba v tomto období jsme začali snít o Olympiádě. Věděli jsme, že máme realnou šanci se tam dostat. A tak jsme se v roce 2011 přestěhovali do Prahy.
V letech 2012 až 2015 se nám podařilo získat poměrně dost cenných kovů. Těmi nejcennějšími jsou pro nás: 3. místo a 4. místo na ME v seniorské kategorii, 6. místo na MS a v roce 2015 jsme skončili jako třetí v sérii SP.
Úspěchů poměrně hodně, ale často jsme to proložili i velkými nezdary.
V roce 2012, 2013 a 2014 jsme dokázali vyhrát sérii ČP (největší soutěž v ČR) a v roce 2012 jsme bojovali o Olympijské hry. Před posledním závodem jsme vyhrávali a bylo jasné, že poslední závod bude rozhodující.
Ale nepodařilo se nám udržet první pozici a skončili jsme druzí. Brali jsme to tenkrát sportovně a hlavu nevěšeli. Věděli jsme, že naší další šancí bude Rio 2016.
Boj o olympijské hry v roce 2016 byl docela jiný. V prvé řadě jsme patřili mezi favority. Tlak na nás byl větší něž v předešlích bojích a dalším důvodem byl/je údajný výškrt naší kategori z OH listu. Důvodem je genderové vyrovnání, tedy naší kategorii nahradí ženy závodící na C1 a tak budou existovat dvě ženské a dvě mužské kategorie. V těchto dnech není rozhodnutí o vyškrtnutí ještě zcela jasné. Konečné rozhodnutí by mělo padnou na jaře v roce 2017.
Příprava na nominaci na OH byla jednoznačně ta nejkrutější, kterou jsme zatím prošli. Parádní však bylo to, že nás to hrozně bavilo.
Pravidla pro účast na OH v našem sportu jsou určena předem a startovat může pouze jeden z každého státu. Může se to zdát trochu absurdní, protože na MS a ME mohou startovat tři lodě v kategorii, ale na olympiádu jede pouze jedna. Olympijský závod je zpravidla divácky nejatraktivnější akce, ale fakticky je z důvodu větší konkurence pro sportovce těžší dosáhnout dobrého výsledku na MS než na OH.
Na olympijské hry do Ria se nám dostat nepodařilo a v bojích jsme skončili druzí. Z pěti nominačních závodů jsme vyhráli dva a vítězná posádka dokázala vyhrát tři, tedy poměr 2:3 v náš neprospěch.
Tady náš příběh prozatím končí a uvidíme, co bude dál.
