Už je to více než týden, co jsem se vrátil z Grónska domů. Myslím, že moje hlava stále nechápe, co všechno se tam stalo.

Pomalu vstřebává ten měsíc bez telefonu, internetu a starostí. Měsíc koupání v ledové řece, rybaření a spaní bez postele. Grónsko je tak jedinečné, krásné a hlavně jiné než zbytek světa, že je to prostě těžké pochopit.

Do Grónska mě poprvé vzali kamarádi Roman Kamler a Ivan Foltýn. Společně jsme vylezli na západní stěnu Ketilu, kde jsem konečně poprvé pochopil pravý význam slova "BIG WALL"! (Zážitek to byl tak silný, že i nová bunda Tilak, kterou jsme tam testovali, dostala jméno Ketil).

Moje druhá big wall na sebe nenechala dlouho čekat a o rok později už jsem spolu s Tomášem Brtem a Vláďou Línkem kradl první metry našeho prvovýstupu na stejné žulové hoře, jen z jižní strany. Grónsko jsem si prostě zamiloval a to jsem viděl jen fjord Tasermiut, což je asi nula nula prd z téhle obrovské země.

Na další návštěvu jsem čekal jedenáct let! (Nechápu, jak jsem mohl žít tak dlouho, aniž bych měl prsty ulepené od pečeného lososa?!?) Letos jsem si do batohu přibalil dvě skalní frézy, Petra Víchu a Dannyho Menšíka. Z předchozí expedice jsem měl vyfocenou obrovskou, pravděpodobně panenskou stěnu, a tak byl hlavní cíl jasný...

První týden jsme se chtěli rozlozit a stěnu si lépe prohlédnout, a tak kluci vymysleli plán vylézt British route 5.12+ 600m na Nalumasortoq, což se jim nakonec podařilo v luxusním stylu team flash! Bohužel jsem se necítil dobře, a tak jsem se vydal zpátky dolů do BC zpod stěny.

Druhý týden jsme šli s plnou polní pod naši panenskou stěnu, kterou jsme nazvali Flash wall kvůli výrazné puklině ve tvaru blesku. Trmácení po ledovci s těžkými sviňami se naštěstí obešlo bez pádů do trhlin, a tak se po překonání odtrhovky konečně dostáváme do stěny a začínáme lézt. Po dvou délkách však dáváme bojovou poradu, která končí jednohlasně - ústup! Kvalita skály ve stěně je tak špatná, že bez velkých dohadů začínáme slaňovat. Zklamaní, téměř beze slova, sestupujeme do BC....

Třetí týden jsme si spravili chuť v cestě Moby Dick 7c+ 1100m v nádherné stěně Ulamertorsuaq. Čtyři dny vertikálního života!  Kilometry krásného lezení. Spaní v portalegi, vaření na policích vysoko nad zemí, ale také věčný boj s těžkými sviňami a únavou. Když Danny při svém nejlepším pokusu zlomil chyt a spadl na klíčové devětadvacáté délce, sen o volném výstupu se sice rozplynul, ale radost na vrcholu byla stále veliká.

Poslední týden jsme si užili rybaření, seakajaky a bouldering...