Zimní Sassolungo severní stěnou

Nekonečné moře vápna

Naši ambasadoři Ján Smoleň a Danny Menšík společně s Petrem Víchou se v zimě vydali do Italských Dolomit. Cílem nebylo nic menšího, než zdolat vrchol Sassolunga severní stěnou. Jak se našim ambasadorům dařilo?

Smolo

Cesta Via Pichl 1200m, D+, 5+ (M6) vedie v monumentálnej severnej stene Sassolungo 3178mnm... Parádne, tisíc metrové zimné dobrodružstvo v Dolomitoch so super parťákmi Dannym Menšíkem a Petrem Víchou...

Spodné ľahšie dĺžky v ceste Via Pichl ktorou naliezame do obrovskej severnej steny Sassolungo boli celkom príjemné na zoznámenie sa s miestnou ,,kultúrou,, a tak prvá tretina steny pekne odsýpa. Približne po štyristo metroch lezenia pod mohutnou kolmou stenou odbočuje doľava ľadová línia cesty La Lagrima ktorú chceme liezť. V niektorých dĺžkach ale chýbal úplne ľad?! Otočiť to a zlaniť dole sa nám nechce tak improvizujeme a pokračujeme ďalej výrazným vhĺbením cesty Via Pichl ktorou sme nastúpili do steny. Je super počasie a tak si užívame krásne výhľady zo steny. Večer pred zotmením približne po sedemsto metroch lezenia stihneme nájsť parádne vzdušné, veľké a záveterné miesto na bivak. Toto snehové hniezdo sa v noci mení na ,,náš svet bez starostí,,. Ráno sa nám z vyhriatych spacákov moc nechce, ale čaká nás ešte kopec ťažkého lezenia a tak okolo siedmej už začíname liezť. Cestu Via Pichl vyliezol Eduard Pichl a Rudolf Waizer už v roku 1918 takže sa jedná o krásnu logickú líniu plnú kútov a komínov. Každá dĺžka je jedinečná! Po 900 metroch lezenia sa dostávame na firnové polia ktoré nás dovedú až na samotný vrchol kde si užívame zaslúžená radosť. Do noci zostupujeme orientačne náročnú a nekonečnú cestu k autu...

Danny

Nalákal jsem kluky na těžkou vážnou cestu, která neměla celé roky opakování a bohužel se nám jí už nepodařilo zastihnou v dobré podmínce. Co se ale podařilo je, že jsme si dali dva krásné zimní dny ve velké stěně a i v té stoleté klasice jsme si slušně zalezli. Skvělý bylo lézt ve třech. Je super moct se střídat v jištění, svačení a kecat a blbnout s parťákem na štandu. Zkrátka být na laně se Smolkem a Peťanem je radost. Jede se kudla, ale přitom úsměv na tváři. Našli jsme i skvělýn místo na bivak a tohle spaní ve stěně já miluju. Vaření dobrot, teplej spacák, vyprávění historek, ticho, mráz, výhled na rozsvícenou Val Gardenu a my tři bludičky, čelovky ve stěně. Krom toho zimní lezení v Dolomitech je potěcha pro oko. Všude okolo jsou boží výhledy na krásné stolové hory, velké kolmé stěny a věže. Co víc si přát?

Z výstupu ve spolupráci s Hanibalem vzniklo i tohle parádní video!