Přeběh ukrajinských Karpat

Test bundy Euphoria

Gore-Tex bunda na běhání? A k čemu to jako je? Jako by nestačilo, že se potím jako čuně! Vždyť to stojí raketu a za chvilku ji určitě zničím. Dá se na ni vůbec dát běžecký batoh? Co když se někde zachytnu o větev? A co s takovou bundou udělá při delším používání ten můj agresivní pot? Podle mě to nemá smysl! 

Není tomu tak dávno, co jsem nechápavě kroutil hlavou nad používání membránové bundy při běhání. Jako člověk vyrůstající v kolektivu orientačních běžců nejsem příliš materialisticky zaměřený. Velkou část života jsem proběhal v pozašívaném dederonovém dresu a trénoval za každého počasí v oddílovém overalu. Ten nebyl nějak zvlášť prodyšný a ani vodě nebo větru odolný. Na běhání v příměstských lesích, kde se člověk nemá důvod zastavovat, taková bunda stačí. Jenže co na sebe, když vyrážím do hor? Oddílový overal je za chvíli zpocený a jakmile stoupám pěšky do prudkého kopce, můžu lehce profouknout. Většinou také nevyrážím do hor sám a musím na své parťáky čekat bez ohledu na počasí. To se pak hodí mít sebou bundičku, která nic neváží a zároveň Vám dodá potřebnou ochranu před nepřízní počasí.

 

Jakmile jsem se začal přeorientovávat z orienťáku na horské stezky, začal jsem si uvědomovat potřebu mít ve svém šatníku běžeckou bundu do nepohody. Vzpomínám si, jak jsem byl před lety překvapený, když po mně pořadatelé horského ultramaratonu v Chamonix chtěli při prezentaci membránovou bundu s podlepenými švy. To co mi v té chvíli připadalo jako zbytečnost jsem ocenil o pár hodin později. Pod Mont Blancem se přehnala studená fronta s mrznoucím deštěm a v tu chvíli jsem byl za membránovou bundu neskutečně rád. Ostatně není to tak dávno, co několik desítek čínských ultramaratonců zemřelo právě kvůli absenci podobného vybavení.

Začal jsem více cestovat a vymyslel jsem si na konci studií běžecký projekt 26 Ultra, v rámci kterého jsem během jednoho roku zrealizoval 26 (ultra)maratonů ve 26 státech na 6 kontinentech. Chtěl jsem si prodloužit mládí a spojit svou novou práci horského průvodce s běháním po horách. Běžecké střevíce mě zavedly do Nepálu, Patagonie, Kyrgyzstánu, Austrálie a měl jsem tak možnost navštívit spoustu atraktivních míst. Začal jsem si uvědomovat jednu důležitou věc. Bez vybavení na které je spolehnutí se člověk neobejde. Na úpatí ledovce s 80-ti kilometrovým protivětrem bych toho s mým orienťáckým overalem moc nevymyslel. Nejvíce jsem však potřebu kvalitního vybavení začal cítit při vedení skupiny lidí.

Více než 5 let pracuji pro Expedition club a provádím účastníky našich výprav po celém světě. Zrealizoval jsem tak zhruba 50 akcí a poslední roky se čím dál tím více zaměřuji na běžecké kempy a expedice. Princip takové expedice je jednoduchý – sbalíte si 15-ti litrový běžecký batůžek a po dobu 6 – 8 dnů přebíháte pohoří, přičemž zdoláváte 20 – 40 kilometrů za den. Každý večer máme ubytování na chatě s postelí, doplníme zásoby jídla a další den pokračujeme dál. Je tedy klíčové netahat s sebou hlouposti a mít kvalitní vybavení, na které se můžete spolehnout za každé situace. Zrovna před pár dny jsem se vrátil z přeběhu ukrajinských Karpat, kde jsem s 8 klienty zdolal během 6 dnů 180 kilometrů s 10 000 metrovým převýšením.

 

Už před odjezdem výpravy bylo jasné, že se máme na co těšit. Překvapivě dlouhá zima zaskočila téměř celou Evropu a nejinak tomu bylo i na Ukrajině. Někdy je náročné určit podle dlouhodobé předpovědi ideální termín pro realizaci expedice. Nesmí být ani příliš teplo, ani moc velká zima. Člověk dokáže během výkonu vypít půl litru tekutin během jedné hodiny a je tedy klíčové, abychom při přeběhu měli možnost pravidelně doplňovat vodu. Z tohoto pohledu se mi přelom května a června zdá být ideálním časem pro běžecká dobrodružství. Hahá! Člověk míní, osud mění. Hned první den nás provází pravé aprílové počasí. Déšť, sníh, slunce a teplota kolem 5 stupňů… V jednu chvíli si svlečete bundu a o pět minut později ji opět nasazujete. Navíc nás ukrajinská pohraniční stráž varuje před medvědy a velkým množstvím sněhu. „Takže když neumrzneme, tak nás sežere dravá zvěř.“ nadhazuje někdo v žertu a pak přichází chvíle ticha, kdy se nám tento scénář vlastně nezdá být tak nereálný. Právě v tento moment vytahuji poprvé svou bundu Tilak Euphoria. V běžeckých šortkách a kraťasech mi začíná být zima a překonávám svou nechuť zapotit novotou provoněný Gore-Tex. V tuhle chvíli se mi hodí jakákoliv izolační vrstva a s nejistotou dotahuji svůj běžecký batoh k tělu co nejvíce, abych bundu o batoh hned nerozedřel. Zatím totiž nemám valné mínění o mechanické odolnosti Gore-texu Active. Úvodní den je náročný a zdoláváme přes 30 kilometrů s více než 1 700 metrovým převýšením. Mám však radost z toho, že všechna úskalí naše skupina (složená ze 3 holek a 5 kluků) zvládá na jedničku.

Druhý den se probouzíme v horské salaši do deště a podle předpovědi nevypadá, že by se mělo cokoliv změnit. Navíc se rtuť teploměru zastavuje jen lehce nad nulou. Při stoupání na Pop Ivan (2 022 m) začíná sněžit a také se zvedá nepříjemný vítr. Ten se postupně mění ve vichr a na vrcholu kopce panuje regulérní vánice. Někteří účastníci stále běží v kraťasech a jsme moc rádi, když na pár minut můžeme využít interiéru místní meteo stanice. Nasazujeme dlouhé gatě, rukavice, čepici, bundu a vydáváme se vyfoukat si vlasy na hřeben černohorské poloniny. Počasí bych přirovnal ke skotské zimě. Fouká studený nárazový vítr a místy je sněhu po kotníky. Pichlavé jehličky sněhu se zakousávají do obličeje takovou intenzitou, že se musím zakuklit do kapuce a nechat si jen úzké hledí na orientaci v terénu. V tuhle chvíli poprvé oceňuji skvělý střih bundy Euphoria. Jednou rukou můžu pohodlně regulovat utahování dobře padnoucí kapuce a jsem také moc rád za delší rukávy, které se v takovém marastu hodí pro schování prokřehlých prstů. Běžíme dál a počasí se neustále mění. Chvíli kvůli poryvu větru běžíme na místě, jindy nám foukne do zad takovou silou, že skoro padáme na zem. I přes to, že mám záda zpocená a několikrát se zastavuji, bunda neprofukne. Nemusím se tedy bát prochladnutí a překvapivě dobře izoluje. Ani druhý den tak není zadarmo a obdivuji své účastníky za způsob, jakým čelí těmto drsným podmínkám.

 

Následující den nás čeká hned v úvodu výstup na nejvyšší horu Ukrajiny, Hoverlu (2 061 m). Když jsem tu přesně před 4 lety byl, chodil jsem na vrcholu v tričku a v kraťasech. Nyní zde panují čistě zimní podmínky, které tu pro 1. červnový den rozhodně nejsou typické. Difúzní světlo, nízká teplota a silný vítr nám příliš nehrají do karet. Celá skupina však postupuje odhodlaně dál a nepřipouštíme si, že bychom museli přeběh Karpat odpískat. Povedlo se! Stojíme na vrcholu, pořizujeme rychlou fotku a hurá dolů! Ačkoliv mám hodinky s GPSkou, je občas potřeba vytáhnout telefon a překontrolovat si trasu. V těchto případech jsem moc rád za dvojici praktických voděodolných kapes, kterými bunda Euphoria disponuje. Díky tomu, že je telefon blízko k tělu mi ani v teplotách pod nulou nezamrzla baterka a přístroj mám vždy po ruce. Při seběhu z Hoverly si také začínám uvědomovat výhodu oboustranně otevíratelných zipů. Kvůli častým změnám počasí si nechci neustále bundu sundávat a teplota se dá krásně regulovat otevřením spodního a vrchního jezdce zipu. Tuhle vychytávku oceňuji v okamžiku, kdy stoupáme na Petros (2 020 m), kde opět panují čistě zimní podmínky. Na konci dne přichází na řadu 14 kilometrů dlouhý seběh. Kdo by to byl řekl, že na posledních 5 kilometrech zažijeme sluníčko. Připadám si jako na horské dráze!

Zbylé tři dny už nemrzne a nezažíváme tak obrovské teplotní změny. Občas sice fouká silný studený vítr, ale to už nás po předchozí zkušenosti nemůže rozhodit. Po překonání stokilometrové mety nepochybuji o tom, že bychom cíle v podobě Koločavy nedosáhli. Nikam příliš nespěcháme a skoro na každém kopci zastavujeme a kocháme se výhledy. Ukrajinské Karpaty člověka překvapí překrásnými smíšenými lesy a širokými travnatými hřebeny. Orientace tu při dobrém počasí není složitá a připadáme si jak v zapomenutém ráji. Turisty tu prakticky nenajdete a nejčastěji tu potkáte pasoucí se dobytek. Poslední dva dny jsou sice dlouhé (v obou případech běžíme přes 35 kilometrů), ale díky zlepšujícímu se počasí velmi příjemné. Vždy mám obrovskou radost, když vidím účastníky svých výprav na konci akce s úsměvem na rtech. Po přiběhnutí do Koločavy cítím ve vzduchu spoustu emocí. Ačkoliv jsme běželi necelý týden, zdá se to být jako měsíc. Každý den byl extrémně pestrý a plný nečekaných situací. „Je to jako kdybychom měli dva zájezdy v jednom,“ hodnotí výpravu jeden z účastníků a já mu dávám za pravdu.

Po návratu domů dávám dohromady své běžecké vybavení. Roztržené ponožky na patě jsou na vyhození, běžecká flaška z elastického plastu teče a s napětím vybaluji svou zánovní bundu Euphoria. Stále svítí svou neokoukanou modrošedivou barvou. Nemůžu uvěřit, že po více než 20 hodinách opravdu drsného zacházení na sobě nemá žádné známky použití. Celý přeběh jsem měl na zádech 4,5 kg těžký běžecký batoh a opravdu jsem se bál mechanické odolnosti třívrstvého Gore-Texu Active. Zbytečně. Také z hlediska prodyšnosti jsem neměl pocit, že bych se pařil v igelitovém pytli a zpětně musím potvrdit, že jsem byl vůči použití membrány pro běhání až příliš zaujatý. Každý rok se vývoj materiálů zlepšuje a pořád jsem žil v době před 10 lety. Někdo může namítat, že taková bunda není levnou záležitostí. Já s oblibou říkám, že nejsem tak bohatý, abych si kupoval nekvalitní vybavení. Člověk si kolikrát koupí horší věci, které obměňuje každé dva roky a za 10 let zjistí, že kdyby si rovnou pořídil lepší a dražší výrobek, ve výsledku by ušetřil. Podobně to vidím i s bundou Euphoria, kterou budu s oblibou nosit na všechna svá běžecká dobrodružství. Skvělá sbalitelnost a hmotnost 250 gramů člověka v batohu příliš nezatíží a nemusí se bát náhlé změny počasí. Pokud má však výrobek dobře sloužit, je potřeba bundu pravidelně prát a impregnovat. Jako horský průvodce jsem překvapený, s kolika nepravdami se člověk mezi klienty setká a snažím se dělat osvětu ohledně membránových výrobků. O to více se mi líbí přístup Tilaku, který má krásně zpracovaná videa ohledně údržby a také poskytuje nadstandardní servis. Když svou bundu nedej bože roztrhnu, šikovné paní v Šumperku mi ji za pár kaček opraví. Smekám a díky za to, co děláte!