První díl z chystané série videoseriálu a trochu povídání z backstage.
Zima, která nebyla zimou aneb když je spousta plánů, ale s realitou se nikdy nepotkaj!
Tak nějak vypadala letošní zima, marné a dlouhé čekání na sníh a přeplánovávání už tak přeplánovaného plánu!
Metry sněhu leda ve snu, závěje jenom na vzpomínkových fotkách a mínusový teploty, že by mrzl sopel u nosa taky nikde, to je bída!
Jenže co teď, přece nebudu doma sedět na zadku, že?
TO SE VÍ, ŽE NEBUDU!!!
Ale co tak vymyslet, když je ve městech blato, na horách pár centimetrů sněhu a teploty kolem nuly, nebo jen lehce pod nulou a celé dny zataženo, popřípadě inverze.
Tak jsem si řekl, že se letos vyprdnu na nějaký plánovaní a budu chodit jak se mě zachce...a že se mi chtělo :) (hlavně ve 3 ráno vstávat)
Listopad byl na focení hodně slabej, ale v prosinci se začal trhat pytel s inverzema a pár dní po sobě to tam padalo, ale to jsem ještě nevěděl, co mě čeká v lednu!
Leden byl plnej bizáru! Chyběl sníh, ale inverze se valila jak Rolling Stones.
Začnem třeba 12 lednem.
Předpověď hlásila ve městech i na horách škaredě a parkování na prázdným parkovišti ve 3 ráno v totální namrzlé mlze tohle jen podtrhovalo.
Posnídáme hlt slivovice a vyrážíme.
O pár set metrů vejš to byla úplně jiná pohádka a všichni kdo uvěřil špatné předpovědi byli OLOUPENI o tyhle úžasný pohledy do krajiny.
První zastávka něco kolem 03:40, dostali jsme se nad mraky a začíná focení noční oblohy skrz les, nefoukalo, teploučko, taháme plácačku ven-druhý kolo, jen tak light, namočit jazýček.
Kolem 4:45 další pěknej průzor lesem na noční oblohu a pak už jen směr Ztracáky.
Ještě za tmy dorážíme na místo, funíme ale v obličeji klasickej přiblblej úsměv plnej očekávání.
Všechno je jak jsme si přáli a jdem fotit!
Točíme se jak špina v kýblu a fotíme na všechny strany. Každým pohledem do lehce namrzlé krajiny se vyloupla nová a ještě lepší scéna.
Baj vočko někdy kolem tři čtvrtě na osm vykouklo slunko, řeklo borci máte tak 45 minut. rychle pofoťtě a pak začnu pálit lehce přismahlý obličeje horskejch krocanů a čipy foťáků!
V tu chvíli přichází první živý duše, hodíme řeč, pár blbejch vtípků na kručící břicha a pomalu se chystáme dom.
Nenech se ale chytit do pasti, že to takhle funguje pořád, většinou totiž jdeš na kopec, tam zjistíš, že vidíš prd, půl hodiny nebo hodinu čekáš a nic.
Tak potichu stáhneš vocas mezi nohy jak poslušnej čokl, pokyneš počasí, že dneska teda s pokorou přijímáš porážku, utřeš si sopel u nosa a bez jediné fotky si to mašíruješ zpátky domů vyrovnat spánkovej deficit.
I přes tyhle drobný neúspěchy nás neukojitelná toucha chodit po lesích a kopcích, fotit a objevovat další skvělý místa hnala každej další den z postele.
Někdy to vyjde tak zajímavě, že se pozdě po západu slunce vracíme domů a hodně brzo ráno spráskaní jak čokl mizíme zase v mlze.
Ať je to jak chce, na horách jsme doma a ty se můžeš těšit na další příběhy z cest.
V dalších chystaných dílech se dozvíš, jak takový natáčení probíhá, co se děje a jaký hovada stojí za kamerou a taky to, že když jedeš do Jeseníků ještě neznamená, že nedojedeš o 800 kiláků dál :D
