V červnu loňského roku odstartoval fotograf Petr Slavík společně s režisérem Petrem Kašparem filmový projekt „Ve stopě predátora“. Společně se vydali do brazilského Pantanalu stopovat a fotit jaguára, největší šelmu Jihoamerického kontinentu.

Následovala poušť Kalahari a největší kočkovité šelmy Jižní Afriky. Nyní cestují horami západního Ťien-Shanu, kde žije Medvěd plavý, ale také Irbis – levhart sněžný.

Po sedmi hodinách jízdy jsme vstoupili do Kyrgystánu. Už nepočítám dny od našeho příletu do Almaty. Není jich moc, ale připadám si, jako bychom zde byli již několik dlouhých měsíců. Sem tam se podívám z okna jedoucího mikrobusu a na pravé straně stále stejné panorama – pohoří Ťien-Shan. Dnes již mohu napsat větu, která se mi v minulých dnech dennodenně honila hlavou: „Jsou to krásné hory, ale dost bolí.“

Úvod našeho putování byl pojat trochu netradičně. Cestovali jsme na sever od Almaty, do delty řeky Ili. Tato místa jsou vyhlášena rybolovem velkých sumců. Zážitek je to i pro ne-rybáře obrovský. Samotná cesta do kempu byla off-road dobrodružstvím. Pohostinnost a přátelské chování našich hostitelů nebralo konce. A když se do háčku zakousla skoro dvoumetrová ryba, bylo to velice vzrušující. Naším cílem jsou ale suchozemští predátoři v národním parku AKSU. Jakmile je vše nachystáno, odlétáme do Šymkentu. Odtud je to Aksu-Zhabagly Nature Reserve cca dvě hodiny jízdy.

Průvodcem v horách a odborníkem na medvědy je Mikhail Norets. Po vyřízení administrativy nás dva gazíky odváží na malou chatu vysoko v horách, kterou místní strážci parku používají jako výchozí bod pro cesty do vysokých sedel a hlubokých údolí. A to včetně kaňonu řeky AKSU, který je označován jako „Tichá zóna“. Tam může návštěvník parku jen se speciálním povolením. To máme, takže se malá chata i nám stává base-campem pro naše výpravy za medvědy.

Začíná se odehrávat doposud nejnáročnější natáčení „Predátora“.